Překračují střechy, zdivo, vraky aut, chválí hasiče i záchranáře, přejí si štěstí

V pátek ve 4 hodiny a 20 minut prochází obcí Moravská Nová Ves čtyřicátník, bloumá ulicí, ani se nerozhlíží, prostě jen jde. „Všechno pryč. Okna pryč, střecha pryč, budu muset bourat, stavět, zůstaly mi dvě jakž takž obyvatelné místnosti, tam teď jsou rodiče, já nemůžu spát,“ říká. Tornádo, jež prošlo vesnicí, večer chvíli natáčel z okna svého domu, než zjistil, že se musí schovat a zalezl s rodiči do sklepa. „Pak to začalo: bouchalo to, okna létala, střecha létala, krovy praskaly. Ještě mám natočený i kostel se střechou, pak už byla pryč,“ popisuje.

V obci to vypadá jako ve válečném filmu: střecha kostela křupe pod nohama, úlomky tašek jsou rozesety po okolí – stejně jako spousta dalších střech. Průhledy do domů přes neexistující okna je vidět na rozbitý, poházený nábytek. Polámané stromy, kusy plechů z aut. U toho hasiči a policisté.

Noční šichtu mají pomalu za sebou: zakrvácené, raněné museli evakuovat sanitkou do nemocnic, ostatní do okolních tělocvičen, kam se dalo. Stejně jako v okolních obcích Hrušky, Milkulčice a Lužice prošli všechny domy. Starším i vyděšeným lidem, kteří mohli zůstat doma, protože měli kde spát a dům nevypadal, že spadne, nebo mohli jít do domu v lepším stavu k dětem či příbuzným, dávali uklidňující medikaci.

Kde jsou ti evakuovaní?

Teď se rozednilo a obcí už bloumá víc lidí; někdo pláče. Jako paní Ivana, učitelka prvního stupně, u školy, nebo spíše u toho, co z ní zbylo. Její dům je taky zasažen, ale jak říká, nic ji nevzalo tak, jako pohled na školu, kde učí 40 let. „Tady mám třídy,“ ukazuje na vysklená okna pod neexistující střechou.

Hasiči a policisté snídají, či spíše teprve večeří guláš z várnice. „Dovezli nám ho z Brna, to se v takových případech dělá. A kdyby nedovezli, umíme se o sebe postarat,“ říká hasič, který guláš vydává, a ukazuje na zásoby, které vozí s sebou v polní kuchyni: těstoviny, kuře na paprice – stačí ohřát a uvařit.

Celá galerie

Elektřina ani plyn tu nejde, lidé, kteří si poprvé za světla prohlížejí, co zbylo z jejich domovů, si nemají kde nabít telefon – potřebují nafotit domy pro pojišťovnu, chtějí se ozvat rodině. Ale ani to nejde, v celé oblasti vypadl mobilní signál. „Jdu za hasiči, ti mi to nabijí,“ říká jedna žena druhé. O kus dál, v ulici u řady polorozbořených domů, mají občas auta spuštěný motor: lidé si nabíjejí telefony v nich.

Na hlavní ulici stojí muž se zvláštním proviantem: z igelitky mu čouhají toustové chleby. Vedle něj jeho manželka Gabriela Slováčková a jejich školou povinný syn. Vysvětlují, že paní Gabriela pracuje v nedaleké prodejně pečiva a šli tam z trosek zachránit, co se dalo a nebylo úplně mokré. Část pečiva už rozdali lidem a teď čekají na majitele pekařství z Pavlovic, který dnes napekl pro postižené a chce ho rozdat.

„Kde jsou ti evakuovaní?“ přemýšlí manželé Slováčkovi. „Měli se srotit u sokolovny, tam je hospoda, ale sokolovna je srolovaná tornádem. Možná na fotbalovém hřišti,“ říkají a vyhlížejí auto s potravinami pro lidi, kteří neměli tolik štěstí jako oni – jejich domov je v pořádku.

Je na jipce

Příjezd do Hrušek kolem zničeného družstva Agro Moravika s traktory položenými na bok připomíná už zdálky obraz zkázy – část obce se na obzoru rýsuje jako šedavé zaprášené kupky místo domů, obvyklý obrys zakončený střechami zmizel s tornádem. Věž kostela se válí na chodníku asi o třicet metrů dál. Tu nejhorší ulici opáskovali policisté: do nejzuboženější části Hrušek nesmí vjet ani lidé, kteří si potřebují pro něco zajít do zbytků svých domů. Pouští jen muže pro léky: jde ztěžka, je nemocný, policisté ho do zavřené oblasti doprovázejí, zpátky už ho vezou svým autem. Jeho matka v autě u pásky pláče. Čeká se tu na hasiče a záchranáře, kteří zkontrolují znovu dům od domu; zatím tam nikdo nesmí, aby nepřišel k úhoně.

V Mikulčicích se lidé srocují před Í. To Í bylo ještě ve čtvrtek poslední písmeno slova Kulturní, ale nápis je pryč. Starostka Mikulčic Marta Ptáhalová tu kolem deváté ráno lidem říká, co je nového: za chvíli se snad obnoví provoz alespoň u operátora Vodafone, lidé si pak od těch, kdo tuto síť používají, budou moci zavolat. Pracovníci z energetického podniku právě odhadli, že obnova elektrické sítě v obci může trvat i několik týdnů. Plyn je taky vypnutý, unikal a byl cítit obcí. Bez proudu je i celý Hodonín, kde spadlo vysoké napětí; všude v oblasti leží sloupy a dráty.

Na domech v Mikulčicích je dvojí značení sprejem: OK a křížek – znamená to, že domy byly už dvakrát zkontrolovány, zda v nich není někdo raněný nebo bezmocný.  „Bratr to bude muset asi strhnout,“ říká Zdeněk Pavka, který se v obci narodil a žije tu už 67 let, a ukazuje na dům svého sourozence: kromě střechy a oken, které chybí stejně jako u okolních domů, se přes celý dům táhne dlouhá puklina.

Na statiky se teprve čeká, i oni udělají značky na domy: který jde opravit a který musí pryč. „Tak co syn,“ volá pan Pavka na souseda, který kolem projíždí na kole. „Je na jipce,“ odpoví muž za jízdy. Dospělý syn je nejvážněji zraněným z vesnice – velká tříska mu propíchla útroby.

Internet nemají, nevědí, co pro ně vláda chystá za pomoc, nemohou sledovat dění. Čekají na plachty, aby přikryli holé krovy nebo strop domu, když je pryč i krov. Překračují střechy, zdivo, kusy aut, chválí policisty i hasiče a záchranáře, přejí si navzájem štěstí.