Anketa mezi podporovateli: Kritika pro nás nic nemění. Pavel bude dobře sloužit zemi, Nerudová vše vysvětlila

S blížícím se prvním kolem prezidentské volby se stále častěji mluví o problémech a škraloupech jednotlivých kandidátů. Platí to i pro dva favority: v případě generála Petra Pavla je to jeho komunistická minulost, v případě Danuše Nerudové pak podezření z nepravostí při udělování titulů v době, kdy byla rektorkou Mendelovy univerzity. Veřejně známým osobnostem, které jim už dřív veřejně vyjádřily své sympatie, jsme proto položili otázky, jak důležité jsou pro ně tyto problémy a nakolik ovlivní jejich další podporu - resp. které (případné) pochybení považují za větší selhání. První čtyři anketní odpovědi patří podporovatelům generála Pavla, následují čtyři odpovědi podporovatelům a podporovatelkám Danuše Nerudové.

Vavřinec Hradilek, vodní slalomář: Samozřejmě je to věc, kterou i sám generál Pavel považuje za chybu a z něco, co mu kandidaturu neulehčuje. I pro mé rozhodování to bylo jistým zakopnutím, ale záhy jsem ho ustál i díky tomu, jak se k vlastní minulosti sám staví. I když to není příjemné, dotazům na minulost se nevyhýbá tak jako jiní. Jeho upřímnost, zkušenosti, odpor k populismu a chuť nadále pomáhat naší zemi mi přijdou dostatečně přesvědčivé pro to, abych ho podpořil.

Jan Hřebejk, režisér: Rozumím jeho životní cestě. Když jste kluk z vojenské rodiny a v patnácti jdete na vojenskou školu, je to limitující, protože to bylo omezené a omezující prostředí. O to víc oceňuji, co později prokázal (statečnost, demokratické smýšlení, vlastenectví) a dokázal (elitní zahraniční vzdělání, zachránit lidi v boji, stát se náčelníkem GŠ, šéfem vojenského velení NATO, získat Řád Záslužné legie v USA). Od několika disidentů (Luboš Dobrovský nebo Jan Urban) vím, že ho měli v úctě. Václav Marhoul nebo Ondřej Vetchý, které mám ve svém oboru za takové « skauty“, mi řekli, že by za něj dali ruku do ohně. To všechno jsou pro mě dostatečné záruky i důvody, proč neulpívat na třiatřicet let starém pochybení.

Petr Ludwig, autor knihy Konec prokrastinace: Úplně minimální. Generál Pavel třicet let po revoluci prokázal jednoznačně své směřování k EU a NATO - a v době, kdy je válka na Ukrajině a tedy i v Evropě, je pro mě takové směřování nejdůležitější. Chci mít prezidenta, u kterého bude jistota západního směřování. Generál Pavel byl předsedou vojenského výboru NATO a byl tedy prověřený všemi partnery z NATO – to dává jistotu, že nebude směřovat Česko do Ruska a k podpoře Vladimira Putina. To je pro mě v této fázi nejdůležitější.

Petr Čtvrtníček, herec: Ono se dá ještě chvíli diskutovat o tom, jestli je horší mít v životopisu KSČ, nebo nějaké rychlostudenty na fakultě, ale když se tak dívám okolo sebe a přijmu realitu světové politiky, je pro mě důležitější jiná otázka: kdo je v tuto chvíli opravdu schopen a ochoten vést tuhle zemi tak, aby jí skutečně sloužil, bez osobního kalkulu a s respektem. Kdo tady má na to, aby obstál v první linii? Sorry, ale když na tohle přijde, tak skutečný boj se povede jinde než na Instagramu nebo v zasedačce Agrofertu. Taky proto mám ve volbě Petra Pavla celkem jasno a nepřesvědčí mně ani tucet jeho spolužáků, co asi ještě přijdou s historkami, jak s generálem na kurzu přežití jedli psy.

Čtěte také: Babišovi hlavní soupeři se předvedli před voliči a pak na dálku uzavřeli mír s výhradami

Václav Šindelář alias Anatol Svahilec, mistr ČR ve slam poetry: V úvodu musím doznat, že jsem se v dotyčné souvislosti dozvěděl o navazujícím vysokoškolském studiu víc než během svých (několikanásobně) nedokončených studií bakalářského programu. V tomto ohledu tedy sám sebe jakožto nedouka nacházím v tzv. vakuu střetu zájmů. V okolnostech nestandardního dění na Mendelově univerzitě, které proběhly mediálním prostorem zejména v posledních dvou týdnech, se nicméně snažím zorientovat - a svou podporu Danuši Nerudové stahovat nehodlám. Reakci na předběžné závěry Národního akreditačního úřadu jsem sice z její strany očekával pohotovější a sám jsem se už stihl ocitnout ve svém okolí v argumentační tísni – ale její vyjádření a odpovědi na otázky médií považuji jako volič za adekvátní k pozici, kterou na univerzitě v dané době zastávala. Míra eventuálního profesního pochybení, které mj. částečně připustila, pro mě nepředstavuje překážku v její volitelnosti - v poměru s jejími zkušenostmi, schopnostmi, vizí a osobnostním vkladem, který u ní stále hodnotím jako nejvyšší ze všech kandidátů. Jakožto člověk vyjadřující podporu kandidátovi/kandidátce již ve třetích prezidentských volbách navíc cosi vím o iluzornosti představy perfektního a bezškraloupovitého kandidáta: úzus podpory pouze těch „jasně bez poskvrny" považuji za slepou uličku a víru ve vzdušný zámek. Což je také jeden z důvodů, proč můj eventuální hlas pro Petra Pavla v případné situaci druhokolového duelu s Andrejem Babišem nebude pro mé svědomí téměř žádnou zátěží.

Jan Musil, moderátor: Moje odpověď je jasná. Danuše Nerudová je čitelný člověk, autorita - a na vaši otázku odpovídám srozumitelně. Vše podstatné vysvětlila a já nemám ve svém rozhodování pochyb. Danuše Nerudová bude dobrá prezidentka naší země. Věřím jí já i moje rodina.

Lukáš Hejlík, herec, autor Gastromapy: Sleduju to s napětím. A myslím, že promlčení úplně nezabere, že by se to chtělo asi detailněji vyjádřit, vysvětlit, rozebrat to, protože by to pro Danuši Nerudovou mohlo v druhém kole být velkou komplikací. Andreje Babiše přitom lidi volí se všemi jeho mnohonásobně většími kauzami a spornými momenty, ale spousta lidí si to na nějaké pomyslné váhy vedle sebe nepoloží: budou fungovat emoce, momentální ne/sympatie. Generál Pavel – myslím - už všechno ohledně minulosti rozebral a vysvětlil. A já si ve své volbě ony váhy postavit zvládnu.

Mirka van Gils, cukrářka: Můj názor na prezidentské kandidáty je více než jasný. Jsem člověk faktu, takže nesoudím, pokud přede mnou nestojí hmatatelný důkaz - tedy člověk, který má nepravý titul získaný na zmíněné univerzitě. Každý máme nějakou historii, přesto pořád pro všechny platí presumpce neviny. A co mi vadí víc? Definitivně členství v KSČ. Nebylo to lehké, ale dalo se žít se ctí a bez zpronevěry k vlastnímu přesvědčení. Nebylo nutné ohnout hřbet kvůli prospěchu. A to bohužel platí pro Petra Pavla i Andreje Babiše. Indicie, které shledávám u Danuše Nerudové, směřují k razantní změně. Všeobecně vzato jsme národ „kritiků“ od zeleného stolu. Ale kdo má odvahu se do té bitvy skutečně pustit? Především ve směru ke světu a reprezentaci naší země. Vždyť v současné situaci jsme světu k smíchu. Dosluhující prezident je jako dobrý voják Švejk a bývalý premiér hledá cestu k doživotní imunitě. Žena je představitelkou rodiny, stát je rodina, a tak by také měl být řízen. Vztah paní Nerudové k mladým lidem, ale i ke starší generaci je rozumný. A bude-li mít možnost ovlivnit a spustit restrukturalizaci školství, kterou považuji za velmi akutní, tak se tak stane. Není nic horšího než vychovávat naše děti v demotivaci a bez vize. Je na čase mluvit otevřeně o problémech naší společnosti a přestat „látat díry“ na úkor budoucnosti. A já Danuši Nerudové věřím, že odstartuje ozdravení naší země.