Šance pro nespokojené

Dokud se člověk nepodívá na videozáznamy, stěží ho napadne, jak kouzelné scény mohou rozhodovat o budoucím prezidentovi Spojených států amerických. Na hojně navštěvovaných záběrech z minulého pondělí je například vidět, jak ve volební místnosti vyletí do vzduchu mince, dopadne na stůl, odrazí se a kamsi zapadne. Ne zcela pružní muži a ženy ve středním věku padnou na kolena a šmátrají po zemi. „Hillary,“ zazní dutě zpod stolu. „Tak je to Hillary Clintonová,“ opakuje evidentně zklamaný mužský hlas.

Během prvních amerických primárek v Iowě to bylo na straně demokratů tak těsné, že o výsledku nejméně v šesti okrscích nakonec rozhodoval los. Šestkrát tedy letěla do vzduchu mince a jakkoli to zní neuvěřitelně, šestkrát rozhodla ve prospěch bývalé první dámy a ministryně zahraničí. Hillary Clintonová porazila v Iowě svého hlavního soupeře Bernieho Sanderse o dvě desetiny procenta, i když v době vzniku tohoto textu vlastně nebylo ještě ani úplně dopočítáno. V každém případě to bylo drama a původně jasná favoritka si na letní nominační kongres z malého zemědělského státu odveze pouze o jednoho volitele více než muž, kterého tady před rokem v podstatě nikdo neznal.

Jistá absurdita venkovského hlasování je ale součástí kouzla, které rozjezd amerických primárek má. Iowa rozhodně není supermoderní kout světa, v debatě na rozhlasové stanici NPR tamní politolog posluchače jen napůl žertem upozorňoval, že ve státě „je i několik měst“. V těch se právě okolo vysokoškolských kampusů…