Po dvanáctileté pauze se minulou středu v Brně znovu otevřely dveře jedné z nejvýznamnějších tuzemských galerií druhé poloviny 20. století. Dům pánů z Kunštátu, který v normalizačních časech jako první uspořádal výstavy mnoha zakázaným výtvarníků, ukončil provoz záhy po revoluci a léta hrozilo, že se chátrající renesanční budova promění v módní butik nebo luxusní kanceláře. Její druhý život tak mimo jiné připomíná, že za dobrou věc se vyplatí bojovat do poslední chvíle.
Na Prahu zapomeňte
V jihomoravské metropoli se do dnešních dnů dochovalo minimum renesančních staveb. Jednou z nich je právě nevysoký dům v Dominikánské ulici, který ve středověku vlastnili páni z Kunštátu a Poděbrad. Město ho získalo roku 1708, nájemci se během staletí měnili, až ho magistrát v roce 1958 přidělil brněnskému Domu umění coby druhou výstavní scénu.
Na rozdíl od Prahy si brněnští galeristé dokázali i v atmosféře 50. let uchovat jistou nezávislost. Na moravský výstavní provoz strana a vláda dozírala daleko shovívavějším zrakem a od roku 1954 navíc vedl místní Dům umění básník a překladatel Adolf Kroupa – osoba ceněná pro svou otevřenost, nezkorumpovanost a otrlost vůči komunistickým kulturtrégrům. Získání druhé galerie pak Kroupovi pomohlo vytvořit v Brně tak progresivní kulturní centrum, o jakém se Praze mohlo za totality jen zdát.
Ukázalo se to hned v premiérovém roce 1958. Výstava Umění mladých výtvarníků Československa v nové brněnské galerii…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
