Neohnul se a neotočil a dál se díval z okna

V čem byla podle vás Přítomnost jiná než ostatní tehdejší tisk?

Byla velmi intelektuální a přicházela s originálními myšlenkami. A na tehdejší poměry byla skutečně nezávislá, což nebylo zvykem. Peroutka si také uměl vybrat velmi kvalitní spolupracovníky a spolu s nimi vynesl zdejší žurnalistiku na ohromnou úroveň. Konkurence byla poměrně o dost slabší.

V čem byli spolupracovníci tak kvalitní?

Je to dáno i tím, že do Přítomnosti psali lidé jako například Hubert Ripka, přímý agent – a to neberte pejorativně – Beneše a Masaryka. Takže měl hodně kvalitní informace. Mnohdy ale fungoval jako diplomat. Například byl jako emisar prezidenta Masaryka tajně vyslán za králem do Bělehradu. Také vyjednával za Hrad se Slováky.

A to bylo běžné, že novináři byli ve službách prezidenta?

Celá síť hradních informátorů byla založená na novinářích, ale to bylo záměrně dělané. Začalo to především tehdy, když byl prezident izolován od informací, a tím též zčásti od vlivu tzv. pětkovými stranami. Tady je třeba připomenout, že Masaryk dělal řadu věcí, které přesahovaly pravomoc hlavy státu. Například sliboval změnu zákonů nebo odluku státu od církve, ale vláda o tom nic netušila. Pak musela vysvětlovat, že je to totálně neprosaditelné. Nakonec přijala v rámci ústavy i zákon, že veřejné projevy prezidenta musí schvalovat předseda vlády. On měl zprvu navíc ve zvyku, že když jmenoval nějakého…