Doping, byznys a Varhaník
Co se stane, když se zjistí, že atletika je jen poškozené zboží
Předseda Českého atletického svazu Libor Varhaník je viditelně pohoršen podezřením, že by stovky světových atletů mohly za posledních patnáct let dopovat. Stejně tak ho rozčiluje, že by se podezření mohlo týkat i českých atletů. Jenže jeho poněkud arogantní chování podezření více podporuje než vyvrací.
Libor Varhaník je vrcholným atletickým funkcionářem už od roku 1990. Dlouho byl mezinárodním sekretářem svazu, od roku 2009 atletickému svazu šéfuje. Dnes devětačtyřicetiletý muž má sám za sebou atletickou minulost z osmdesátých let, nedávno pronikl do evropských struktur atletiky. Atlet každým coulem.
„Nepodložené spekulace o dopingu znervózňují sponzory sportu na světové úrovni,“ reaguje Varhaník na aféru, v níž - podle anglických Sunday Times a německé ADR – mělo být od roky 2001 podezřelých na osm set krevních obrazů atletických sportovců. Světová i evropská federace o tom věděly a nic neudělaly. Pravda, noviny a televize nepřinášejí přímé důkazy, jen indicie, ale Varhaníkova reakce je docela arogantní. Reagoval v souvislosti se skandálem i na český film Fair play, který připomněl masívní doping atletů v komunistických zemích v osmdesátých letech a samozřejmě i v Československu. Ten film není podložený a navíc nikoho nezajímá, vidělo ho jen patnáct tisíc diváků, tvrdil Varhaník – zkráceně řečeno - v České televizi.
On sám jako atlet z osmdesátých let ví velmi dobře jak to bylo. V Česku dopovaly stovky, možná tisíce sportovců. Naznačují to výpovědi několika sportovců, kteří o tehdejším dopingu odvážně promluvili. Jenže většina o něm nemluví a tvrdí, že o doping nikdy nešlo. Jasně, že by něco „zobala“ třeba Jarmila Kratochvílová už nikdo nikdy neprokáže, ale její světový rekord z osmdesátých let na osm set metrů platí dodnes, což jde proti logice totální vědecké promyšlenosti přípravy sportovců z posledních deseti let. Stejné je to s ještě starším světovým rekordem Heleny Fibingerové.
Podobně dopadne asi současný skandál, zveřejněné pochyby o čistotě atletů v posledních patnácti letech stojí totiž na krevních obrazech, které neumí a nikdy nebudou umět stoprocentně dokázat, že atlet dopoval. Stejně jako nedokáží masívní doping osmdesátých let prokázat výpovědí těch, kteří o praxi vypověděli.
Je pravděpodobné, že většina současných a i většina těch minulých atletů byla čistá, dopovala menšina, možná fakt jen jednotlivci. Ale tohle Libor Varhaník rozklíčovat nechce. Nechce, aby se o dopingu vůbec mluvilo. Protože atletika je dnes show různých mistrovství a mítinků, které jsou kolotočem miliard korun. Varhaník je prostě podstatně víc byznysmenem, než sportovcem a ví, že připustit možnost neférových praktik v atletice znamená odliv sponzorů. No, totéž si myslí jeho nadřízení z IAAF. Sportovci jsou dnes zboží a jejich výkony taky. Kdyby se zjistilo, že obojí je poškozené dopingem, nepomohly by je prodat ani slevy.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
