Dalík poškodil prestiž Česka a dostal za to pět let

Soudkyně Městského soudu v Praze Veronika Čeplová působila při zdůvodnění trestu pro Marka Dalíka tak trochu jako Hercule Poirot. Osmdesátiminutový monolog byl prošpikovaný otázkami, na které si vzápětí odpovídala. Někdy její vysvětlení působila trochu divoce, ale výsledek byl ve všech souvislostech docela neotřesitelný. Soudkyně evidentně o vině Marka Dalíka nepochybovala. A nepochybovala ani o tom, že měl takový vliv na tehdejšího premiéra Mirka Topolánka, že si mohl dovolit říct o úplatek a vzápětí ovlivnit zbrojní obchod za patnáct miliard korun.

Tady by nám mělo dojít, co soudkyně říká: o osudu České republiky rozhodoval ještě poměrně nedávno muž bez jakékoli vládní nebo zákonodárné funkce. Prostě jen z toho titulu, že se kamarádil s premiérem a měl rád peníze. To samozřejmě začne opravdu platit, až bude rozsudek pravomocný. Dalíkův obhájce Tomáš Sokol se na místě odvolal a není možné pochybovat o tom, že se pokusí řetězec důkazů a indicií spletený soudkyní rozcupovat - a že to pro něj bude možná i zábava.

O tom, že si lobbista před osmi lety řekl o skoro půlmiliardový úplatek (v korunách) neexistuje přesvědčivý důkaz. Ale těch nepřímých bylo hodně. Dalík zastupoval Česko v obrovském státním zbrojním obchodě, aniž měl pověření a aniž poskytl věrohodné vysvětlení, jak se na dvou klíčových schůzkách ocitl. Žádost o úplatek potvrzují dva věrohodní svědci. Problém je v tom, že se nedá přesně zjistit, kdy úplatnou žádost oznámili svým rakouským a americkým nadřízeným. Ti si toho moc nepamatovali, nicméně existují dva nepopiratelné dokumenty, které svědčí o tom, že se o úplatku hovořilo.

Prvním je memorandum, které sepsali korunní svědci a v němž je poměrně přesně popsáno, jak celá akce proběhla a v nichž se píše o Dalíkovu „neetickém jednání“ a sumě. Druhým jsou dokumenty americké ambasády v Praze, která o věci v letech 2008–2009 informovala nadřízené ministerstvo zahraničí ve Washingtonu. A jak před soudem – byť váhavě – potvrdili i další svědci, o tom, že si česká strana (případně konkrétně Dalík) řekla o úplatek, věděli všichni zainteresovaní zaměstnanci a majitelé dodavatele obrněnců Pandur, o něž v obchodu šlo.

Soudkyně překvalifikovala žalobu z podvodu na úplatkářství. Pro Dalíka to sice znamenalo nižší trestní sazbu, ale jak řekla soudkyně: Dokonaným podvodem by zbohatl Dalík a trochu zchudl zbrojařský podnik Steyr, ale tím, že si řekl o úplatek na schůzce, kde reprezentoval Česko, nebývale poškodil prestiž země a věci je nutné pojmenovat správným paragrafem, protože mají širší souvislosti než jen trest pro jednoho kdysi vlivného muže.

Verdikt soudkyně je zajímavý právě ve zdůvodnění: od ní jsme poprvé slyšeli takřka kompletní verzi celého příběhu o pandurech, o němž se v Česku píše už deset let. I kdyby odvolací soud její verdikt zrušil – a bude hodně záležet na právním pohledu odvolacího soudce, který věc dostane na stůl – veřejnost získala konečně popis defraudační politické operace. Od soudu jsme prostě slyšeli docela kompletní příběh o něčem, o čem šly zatím spíše zkazky.