Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Komentáře, Politika

Uhlí jako veřejný zájem? Ministr říká ne

Ministr životního prostředí začal konečně říkat věty, jaké jsme z jeho pozice roky neslyšeli

Ministerstvo životního prostředí je jiné než zbytek vlády • Autor: Milan Jaroš
Ministerstvo životního prostředí je jiné než zbytek vlády • Autor: Milan Jaroš

Zevnějšek - jak známo - někdy klame, a to i v politice. Když vstupoval Richard Brabec vloni do funkce ministra životního prostředí, nesl si s sebou nálepku dlouholetého manažera v chemickém průmyslu, který ochraně životnímu prostředí víc uškodí, než pomůže. Mnohým se jevil jako další v řadě „pragmatiků“, kteří resort zbaví posledních zbytků ekologického idealismu, bez něhož se přitom žádné dobré ministerstvo životního prostředí neobejde.

Je totiž jiné než zbytek vlády: jako jediné nemá v popisu práce primárně hájit zájmy lidí, ale živé přírody proti lidem. Trochu přemýšlivější samozřejmě vědí, že i na tom v konečném důsledku vydělají především lidé, ale politickému výsadku pravicové ODS na ministerstvu se v minulých letech tahle banalita těžko vysvětlovala.

Časy se ale mění a je dobré si toho všimnout. Brabcovo sólo v úterní MF Dnes, kde ministrovým plánům a názorům věnovali stranu a půl, stvrzuje ekologickou politiku státu v její lepší podobě, než v posledních letech bývalo zvykem.  Ministr si na začátku přivedl do úřadu ekologicky uvažující lidi a poměrně chvályhodně řešil rozruch kolem Šumavy. Odmítl plány na radikální omezení ochrany tamní divočiny a začal podporovat sepsání obecné normy na ochranu přírody, která by měla chránit všechny národní parky, tedy i Šumavu.

Aby nebylo chvály z prostředí ekologické komunity příliš, vyměnil Brabec koncem loňského roku vedení České inspekce životního prostředí, aniž bylo jasné proč. Zřejmé bylo pouze potvrzení mocenských pravomocí způsobem, který teď zákon o státní službě zapovídá. Zmíněné vystoupení ale představuje Brabce tak, jak má ministr životního prostředí mluvit. Slibuje od Nového roku výrazně zjednodušit skandálně složité pořizování solárních panelů na střechy domů, protože to má být zájmem české energetiky i ochrany životního prostředí.

V rozhovoru pak mluví o sporných limitech těžby uhlí - a opět tak, jak jsme si už od ministrů životního prostředí odvykli. „Pro mě není veřejný zájem, že se vytěží uhlí, dá se do tepelné elektrárny a vyrobí se elektrická energie, která se za nízkou cenu vyveze do zahraničí,“ říká. Nebo další argument, proč je proti těžbě za limity: „Když se dnes podívám na využívání obnovitelných zdrojů (…) myslím, že za čtyřicet padesát let uhlí nebudeme potřebovat.“

Skeptik namítne, že jde o řeči, jenže právě jasně formulovaný veřejný zájem v ekologické politice státu tady léta chyběl.  I Brabcovi oponenti z řad nevládních organizací nezvykle šetří kritikou, a pokud ministrovi něco vyčítají, pak to, že mu chybí výraznější zájem prosadit ambiciózní zelenou politiku. Jako příklad uvádějí nakládání s odpady, kde podle nich Brabec plní úkoly EU a o víc se nesnaží.

V podobně detailním pohledu se najde výhrad víc, nicméně platí, že Brabec konečně vrátil zdejší ekologické vedení státu do kolejí, do nichž patří.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].