Jeremy Corbyn aneb Kronika předem ohlášené smrti

Tento text může začít podobně jako nedávný komentář tištěného Respektu o tažení Donalda Trumpa americkými primárkami. Nejdřív to byla legrace, pak smích zamrzl na rtech, a když se dostavila hysterie, bylo už pozdě. Starý kovaný socialista Jeremy Corbyn se v sobotu podle očekávání stal suverénním lídrem britské Labouristické strany. Reakce většinové Británie by se dala shrnout do věty: Gratulujeme konzervativcům Davida Camerona k mnoha dalším letům nerušené vlády.

Corbyn je pravým opakem Tonyho Blaira, který labouristům dominoval na přelomu století a který je třikrát přivedl do vlády.  Kde Blair věřil v sílu tržního kapitalismu, chtěl by Corbyn znárodňovat (žádný britský Jančura se svými žlutými vlaky by za případného Corbynova vládnutí na britské tratě rozhodně nevyjel). Kde Blair vsázel na silnou roli Británie v Evropské unii, je Corbyn odpůrcem “příliš neoliberální” evropské integrace - v den, kdy primárky oficiálně skončily, si vzpomněl, že v 70. letech vlastně hlasoval proti členství Británie v evropském společenství.

Tam, kde Blair viděl výhody ve spojenectví se Spojenými státy, vidí Corbyn nejsilnější světovou demokracii často jako hlavní příčinu zla na této planetě. Od muže, který otevřeně obdivoval venezuelského polodiktátora Hugo Cháveze a jenž představitele Hamasu a Hizballáhu nazval “přáteli”, si asi vyslechneme ještě ledacos zajímavého. Zásadní otázka je, zda se změnila Británie, nebo Labouristická strana.

Definitivní odpověď dostaneme teprve časem, až opadne první vlna zájmu a průzkumy veřejného mínění se usadí. Většinové mínění, jak jsme již naznačili v úvodu, se kloní k interpretaci, že labouristé udělali procesní chybu: primárky, které zajímají pouze zlomek populace, otevřeli radikálům, a těm se podařilo stranu “ukrást”.

Odpůrci tohoto názoru budou argumentovat plnými halami Corbynových příznivců, skutečností nicméně je, že pro nového labouristického vůdce hlasovalo zhruba 250 tisíc voličů, přičemž Spojené království Velké Británie a Severního Irska má téměř 65 miliónů obyvatel.

Má tedy vůbec smysl se nástupem Jeremyho Corbyna zabývat? V klidnějších dobách by snad byl na místě onen pobavený úsměv, dnes je na místě opatrnost. Zdá se, že politické důsledky nedávné ekonomické krize a neklidné mezinárodní situace začínají přicházet teprve nyní. Populismus je na vzestupu téměř všude. A Británie je příliš velká na to, aby se nad ní dalo mávnout rukou.

Corbynův nástup rozhodně zvyšuje pravděpodobnost, že si Británie příští rok odhlasuje odchod z Evropské unie. První reakcí Skotské národní strany je prohlášení, že volba Corbyna přiblížila druhé referendum o skotské nezávislosti. Od “nových” labouristů se rozhodně nedá čekat podpora vládě v konfliktech na Blízkém východě nebo postojích vůči Rusku.

Další vývoj je nicméně nejistý. Několik labouristických stínových ministrů okamžitě odmítlo s Corbynem spolupracovat. Je docela dobře možné, že se teď labouristé ponoří do vnitrostranické války a přestanou mít na dění v Británii vliv. Zkušenost z Řecka ukazuje, že populisté umí skvěle protestovat a špatně zacházet se skutečnou mocí. Vítězství Jeremyho Corbyna nicméně není dobrá zpráva.