Chceme do Germany Germany

Ve čtvrtek se odehrálo další uprchlické drama, větší než ty předchozí. Strkanice u budapešťského nádraží byly zase o něco vzrušenější, pak kvapný nástup do vlaku a vyvezení do malého města za metropoli. Co se dělo s těmi stovkami lidí dál, není moc jasné. Téměř jistě se ale časem různými způsoby přesunou na Západ, jak se to hromadně děje už několik měsíců.

Po událostech zbyla známá fotka jednoho z uprchlíků, který si na protest proti neochotě Maďarů pustit vlak do Rakouska lehl do kolejiště a strhl na sebe i svojí ženu a dítě. Po čtvrtečních a středečních událostech zbyla i vzpomínka na hromadné skandování Germany Germany před budapešťským nádražím. Možná právě tohle skandování je z posledních dnů nejdůležitějším symbolem celé krize. Odráží se v něm totiž i postoj lidí ve východní Evropě, zhusta kritizovaný.

Teď by ale měla vzít kritika v úvahu důležitou věc. Pokud člověk utíká před smrtí a bídou, jež provází hroznou válku v jeho zemi, chce ovšem utéct jen do Germany Germany, nevypadají jeho motivy příliš důvěryhodně - ať chceme, nebo ne. Je pak srozumitelné, pokud česká a slovenská veřejnost přidává ke svým obavám i podezíravost, nakolik jsme opravdu svědky útěku před hrůzami války. Ten, kdo utíká před válkou, vezme zavděk i Maďarskem a Českem.

Život je ale samozřejmě jako vždy složitější. Za prvé bychom se neměli nechat unést několika záběry televizních kamer. Germany Germany mohli skandovat lidé, kteří si nakoupili falešné syrské pasy v Turecku, kde se s nimi podle některých zpráv začalo obchodovat. Nechtít zůstat v zemích, kde je mizerný azylový a integrační program, xenofobní prostředí a těžký jazyk na učení, když je v dohledu vstřícné a bohaté Německo, je celkem pochopitelné životní rozhodnutí.

I z toho pak vzniká narativ hodného Německa a zlé střední Evropy. Něco na něm bude, zvlášť když se člověk začte do diskusí na internetu. Neměli bychom však zapomínat, že zoufalí lidé ze Sýrie utíkají čtyři roky - a i Němcům až do letošního roku trvalo, než v sobě objevili onu celonárodní vlnu pohostinnosti. Východoevropské politické elity projevují větší strach, ale není nikde psáno, že i nezanedbatelná část zdejší veřejnosti bude přistupovat k Syřanům a dalším podobně jako dnes mnozí Němci. Jen na to bude potřebovat víc času.

V Budapešti skandované Germany Germany je však především připomínkou, jak nezastupitelný je při řešení dnešní krize princip distribuce uprchlíků napříč EU, ať už vynucený pomocí kvót, nebo přirozený. Češi, Maďaři či Slováci budou muset pro uprchlíky vypadat atraktivněji, pokud se má problém řešit. Naopak Germany Germany musí se svými sociálními a azylovými programy vypadat hůř, prostě řečeno. Jinak se jednosměrný tok běženců i k nechuti Němců a časem celé Evropy nezmění.