Dnes to bude náročné.
Dopoledne pietní akt za studentské oběti popravené ten den před 76 léty u zdi Kaunicových kolejí. Mezi přítomnými nejvýše postavenou osobností hejtman jihomoravského kraje Michal Hašek. Oběti studentů ho zajímají až v druhém pořadí. V prvním pořadí zmiňuje skandál, kterým má být neúčast primátora města Brna. Všichni mu zbožně naslouchají. Volební kampaň začíná.
Odpoledne pietní akt za oběti 1. 2. a 3. odboje u budovy Krajského soudu. Hlavní projev pronáší náměstkyně primátora za lidovce Klára Liptáková. Sošná postava čnící do výše l90 cm. Pěkný pohled zvláště pro starce v mém věku. Na rozdíl od dopoledne tu není nikdo zastoupen z kraje. Paní Liptáková to decentně nechává bez povšimnutí a všímá si odbojářů. Pěkná řeč a spatra.
I já jsem kladeč věnců, jako předseda jedné z brněnských poboček Svazu bojovníků za svobodu. Z druhé strany naší milé městské předsedkyně je pan tajemník, se kterým jsem vedl marnou debatu s žádným výsledkem o aktu Smíření se zavražděnými sudetskými Němci a pochodu smrti z Brna do Vídně, což je akce brněnského primátora Vokřála a spol, zatímco hejtman Hašek je silně proti. Jaký div: „Hlas lidu, hlas volební!“
Já jsem ovšem pro smíření, což zásadně koliduje s názorem většiny členů Svazu bojovníků za svobodu.
V podvečer máme v klubu zastupitelů sraz s těmi, kdo v Brně před těmi léty na podzim 1989 zvonili klíči nejhlasitěji. Nějak už naše řady prořídly. Přibylo vrásek i roků. Podle řečí však soudím, že listopadu nikdo z nás nelituje.
Večer koukám na zprávy v TV a nevěřím svým očím, ačkoli něco nedobrého se dalo předpokládat. Prezident Zeman na Albertově obklopen svými milci: lžidoktor obřadník Forejt, defraudant s topnými oleji v ceně desítek milionů korun Nejedlý coby externí poradce, bezpečnostně dlouhodobě neprověřený Mynář, poslanec za Úsvit Černoch, podržtaška prezidenta Konvička, který volá: „Muslimy do plynu! Skvadra azura! Uzavírá ji vtipálek Ovčáček. Všude plno transparentů: „Ať žije Zeman!“ To je vstupenka na tuto sešlost. Studenti ji nemají, byť Albertov měl být jejich i bez vstupenek, natož takovéto.
Naštěstí jsou přítomny 4 vnučky od 4 roků do 24. Ta nejstarší, která tehdy ještě nebyla 2 roky na světě, když se to převracelo, mne utěšuje s překvapivou znalostí situace: „ Dědo, klid, láska a pravda přece musí zvítězit!“
S dvojitou dávkou burbonu usínám a stále naivně si říkám: Tohle přece nemůžeme pustit! 17.listopad patří nám, obyčejným lidem, a ne těm dinosaurům.
Dovětek: Za 5 dní poté zní s plně obsazeného Albertova: „Ať žije svoboda!“ To už zní dobře.
Autor je členem Společenství Romů na Moravě, Brno.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
