Německý ekonomický úspěch posledních je všeobecně známý, ovšem jeho základní příčina je popsaná mnohem méně. V jeho středu kupodivu nestojí velké koncerny a slavné značky, které známe z televizních reklam.
Páteří úspěchu jsou firmy, které znají spíš zasvěcení odborníci z daného oboru. Jsou to v naprosté většině rodinné podniky, zaměstnávají několik desítek až několik tisíc lidí a velmi často nesídlí v metropolích, ale v maloměstech. Přes šedesát procent zaměstnanců pracuje právě v takových malých a středně velkých firmách, kterým Němci říkají Mittelstand - a podle ekonomů se zasloužily zhruba o dvě třetiny hospodářského vzestupu minulých let. Přes 1300 takových výrobců se ve svém úzce specializovaném odvětví stalo dokonce celosvětovým lídrem. ¨
Jejich největší koncentrace je na jihu Německa; a úplně největší pak v okolí města Heilbronn v Bádensku Württembersku, kde najdete jednoho celosvětového lídra na méně než dvacet tisíc obyvatel. Firma Gerriets třeba vyrábí prakticky všechny divadelní opony světa, které zdobí opery v New Yorku, v Paříži i na ostrově Trinidad a Tobago. Podnik Gottschalk je jediným evropským výrobcem připínáčků. Delo zase dělá speciální lepidlo potřebné při výrobě kreditních karet. Takových „neznámých“ šampiónů je v Německu více než ve všech ostatních státech světa dohromady: podle jedné statistiky je jich v Německu 1307, v USA 366, v Japonsku 220, v Rakousku 128, ve Francii 75 a ve velké Británii 67.
Na těchto číslech jde poznat obecný trend v německy mluvících zemích, které v minulých třech desetiletích tolik nevsadily na služby a finanční sektor. Navzdory v té době převládajícím ekonomickým teoriím si tu udrželi velkou část průmyslové výroby. Tito výrobci se přitom nesnaží konkurenci porazit nižšími cenami, ostatně v konkurenci s Asií by beztak neměli šanci, ale vysokou kvalitou. Produkty jsou natolik specializované, že je obvykle mohou produkovat jen dobře vyškolení dělníci ovládající moderní výrobní technologie. Proto také Němci v minulých desetiletích rozvíjeli kvalitní, s praxí úzce propojené - a od Česka velmi odlišné - učňovské školství.
Příčina globálního úspěchu je u každé takové firmy trochu jiná. Hermann Simon, specialista na výzkum Mittelstandu, vyzdvihuje jeden společný rys: fungují jinak než velké koncerny, které jsou registrované na burzách. Rodina původních zakladatelů nečelí tlaku akcionářů na dividendy, hlavní není rychlý zisk, ale stabilita a zachování byznysu. To samozřejmě vede k mnohem dlouhodobějšímu uvažování, které se tolik neorientuje podle čtvrtletních hospodářských ukazatelů. Nejen vlastníci, ale i vedoucí pracovníci obvykle na svých postech zůstávají více než dvacet let, tedy několikanásobně déle než je běžné pro manažery ve velkých koncernech.
Mittelstand těží i z globalizace a své specializované výrobky může poměrně snadno nabízet na světovém trhu: jejich detailní výrobky nacházejí zákazníky po celé Asii, Latinské Americe i Africe. Někteří němečtí výrobci se dokázali doslova propojit s rostoucími mimoevropskými ekonomikami. Produkují věci, bez kterých se Čína, Indie nebo Brazílie při svém vzestupu neobejdou. Často se jedná o sofistikované stroje, které jsou potřebné k výrobě jiných, méně složitých produktů.
„Pět miliard lidí touží napodobit tu jednu miliardu, která dnes žije v blahobytu. Bude třeba hodně inženýrských dovedností, aby se to podařilo, a to bude znamenat spoustu dalších příležitostí pro naše výrobce,“ odhalil loni své uvažování v týdeníku The Economist majitel jedné takové rodinné firmy.
Toto propojení se světem v sobě nicméně nese i riziko: Německo se stává hračkou globálních trhů. Pokud v jakémkoli regionu dojde k vážné hospodářské krizi, naši západní sousedé to pocítí mnohem citelněji než jiné velké ekonomiky.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
