Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Externí hlasy, Společnost

Syrský deník: Islámskému státu na dostřel

Dvě české novinářky odcestovaly do válečných oblastí v Sýrii; díl 2.

Autor: Archiv autorky
Autor: Archiv autorky
Autor: Archiv autorky
Autor: Archiv autorky

České novinářky Lenka Klicperová a Markéta Kutilová se vydaly do válečných oblastí v Sýrii.  Cílem jejich cesty je dokumentace boje proti Islámskému státu i života v oblastech, odkud právě do Evropy míří desetitisíce uprchlíků.  Markéta Kutilová je novinářka a humanitární pracovnice. Pracovala v Lidových novinách, poté působila jako projektová koordinátorka společnosti Člověk v tísni v Íránu, na Šrí Lance, v Demokratické republice Kongo a na Haiti. Lenka Klicperová je šéfredaktorka měsíčníku Lidé a Země. Obě jsou členkami hnutí o. s. Femisphera. Na své cestě píší deník, který vám nabízíme:

Díl 2.: „Chcete vidět mrtvého bojovníka Dai`š“? Ptá se nás Ahmed, devatenáctiletý příslušník kurdských milic YPG. Poté, co přikývneme, rozzáří se nadšením a hned nás táhne na prašné pole. Když se konečně blížíme k onomu místu, jsme pokryty asi pěticentimetrovou vrstvou prachu, protože k naší smůle se právě schyluje k písečné bouři. Ačkoli náš doprovod hlásí, že už jsme tady, tělo hledáme marně.

Že jsme na místě, prozradí jen několik psů, kteří před námi utíkají do všech stran, a puch z rozkládajícího se masa. I Ahmed si zakrývá nos a ústa šátkem. „Támhle je hlava,“ ukazuje. Kousek od ní leží zbytek kostí a teniska Adidas. Jsou tu už dvacet dní - o zbytek těla se už psi postarali. „Pojďte, ještě vám ukážu další čtyři,“ táhne nás Ahmed dál do pole. Raději se ale vracíme zpět na frontu ležící na severu Sýrie. Na jedné straně zde bojují kurdské milice YPG a YPJ, na straně druhé Islámský stát neboli arabskou zkratkou Dai`š. Dělí je zhruba kilometr.

Autor: Archiv autorky
Autor: Archiv autorky

„Střílí po nás těžkými samonosnými děly, dělají přepady,“ říká velitel Hassan. Není dne, aby zde nedošlo ke střelbě. Kurdům se zatím daří útoky islamistů odrážet, přestože mají daleko horší a starší vybavení. Dokonce se jim za poslední rok podařilo, byť za pomoci spojeneckých náletů, vyhnat Dai`š z několika kurdských měst na severu Sýrie. Jejich ztráty ovšem byly obrovské. I proto teď všichni přiznávají, že milicím chybí bojovníci. A tak není divu, že mezi sebe přijímají cizince. I my jich zde několik potkáváme. Na jednom z postů si povídáme s Francouzem, dvěma Američany a Norem.

„Jsem tady, abych bojoval proti Dai`š a abych pomohl Kurdům bojovat za svobodu. Připojil jsem se k YPG v Sýrii, protože jsou mi bližší než třeba pešmergové v sousedním iráckém Kurdistánu, mají levicové ideje a já jsem sociální demokrat,“ říká osmadvacetiletý Pařížan, který nechce prozradit svoje jméno ani ukázat na kameru svůj obličej.

„Byli tu novináři z New York Times a nahrávali na skrytou kameru. Od té doby jsme opatrní. Po návratu domů bychom mohli mít problémy,“ vysvětluje, zatímco nás provází po zcela vybombardované vesnici.

Autor: Archiv autorky
Autor: Archiv autorky

Všichni obyvatelé uprchli a v ruinách teď operují vojáci a vojačky. Jejich základny jsou velmi skromné, až chudé. Na zemi pár koberců a polštářů, v rohu naštosované matrace, stolek a pár židlí. Zdi zdobí plakáty s portréty mrtvých bojovníků YPG a YPJ. Všichni tihle váleční hrdinové a hrdinky jsou zde v severní Sýrii, v kurdském kvazistátu Rojava, silně uctíváni. Jejich portréty visí ve městech, na úřadech, na billboardech, na lampách veřejného osvětlení, na zdech domů. Není se čemu divit, nebýt jejich boje, byla by teď polovina z kurdského území okupována Islámským státem.

„To je na tom to nejhorší, smrt našich kamarádů. A já jsem jich ztratila mnoho,“ říká jednadvacetiletá Aisa, která je na frontě už přes rok. Patří k milicím YPJ, které tvoří pouze ženy, zatímco milice YPG jsou mužské. Velitele ale mají společné - a tak není výjimkou, že mužům velí křehká žena. I nás přivádí k úžasu síla těchto bojovnic. Ač na pohled útlé a malé, popadnou kulomet, jako by to byla motyčka, a jdou s ním do zákopů na hlídku. Ve zdejším parnu jim uniformy a těžké zbraně nezávidíme.

Autor: Archiv autorky
Autor: Archiv autorky

Za chvíli je čas oběda, a tak si na dostřel Islámského státu dáváme odpolední jídlo spolu s deseti bojovníky. Brambory, chleba a meloun; maso zde mají jen výjimečně. Vše se zapíjí čajem a k tomu se zapálí cigarety. Kouří všichni, jen ženy se to snaží skrývat.

Zatímco my jsme v klidu, řidič a překladatel, kteří nás provázejí, jsou po celou dobu naší návštěvy viditelně nervózní. „Před chvílí byl útok, jeden YPG bojovník je zraněn, musíme okamžitě pryč,“ vykládá trhaným hlasem tlumočník Ibo. Zjišťujeme, že si vymýšlí, jen abychom odjeli. Když se konečně dočká a jedeme zpět, dostáváme informaci, že v okolí je sniper. Ti dva jsou stále nervózní - i přesto, že nás po celou dobu doprovází auto se čtyřmi bojovníky a jednou bojovnicí. Na frontu je totiž potřeba povolení a vojenský doprovod. Náš řidič se potí, funí a řítí se autem přes výmoly tak, že je nakonec nebezpečnější než sniper. Ani každý Kurd asi není odvážný bojovník…

Autor: Archiv autorky
Autor: Archiv autorky
Autor: Archiv autorky
Autor: Archiv autorky

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].