Ženy jsou autorkami poloviny nenávistných tweetů

Rozhovor s britskou novinářkou Caroline Criado Perez, která se před třemi lety stala na Twitteru terčem brutálních výhrůžek smrtí a znásilněním, doplňuje aktuální zpráva o výzkumu britského think-tanku Demos. V Demosu zkoumali, od koho pocházejí tweety, jež lze označit jako nenávistné k ženám, a na vzorku tisíců vzkazů vypuštěných do veřejného prostoru během tří týdnů zjistili, že polovina z nich pochází od žen.

V případu paní Criado Perez byli odsouzeni na několik týdnů do vězení dva lidé - muž a žena. Studie zapadá do trendu posledních měsíců, v němž se právě v Británii se zvyšující se intenzitou debatuje o prostředí internetu a obtěžování, jemuž jsou někteří uživatelé vystaveni. Skupina pěti poslankyň britského parlamentu rovněž zahájila kampaň a debatní fórum s cílem změnit prostředí internetu tak, aby se na on-line platformách objevovalo méně projevů nenávisti. Žádné konkrétní návrhy zatím nepadly, lze nicméně očekávat, že debatu budou provázet obavy z omezování svobody projevu.

Jak silně se Evropa posouvá politicky doprava k radikálnějším a populistickým stranám, shrnuje v interaktivních grafech The New York Times. Rakousko bylo tento týden kousek od triumfu kandidáta Svobodných v prezidentských volbách. Napínavého souboje, který rozhodlo 0,6 % hlasů, využil deník k většímu přehledu nad evropskou politickou scénou.

Pomyslnému žebříčku jednoznačně vévodí Maďarsko, kde v roce 2014 až 65 % voličů hlasovalo pro ultrapravici. Vzedmutí populistů zaznamenal deník také v Polsku po loňském vítězství Práva a spravedlnosti, Švýcarsku, Francii a právě Rakousku. Vzedmutí těchto stran přičítá NYT zejména uprchlické krizi a vztahu k Evropské unii. Česko z grafů vychází téměř jako premiant. Zaznamenán je pouze volební výsledek Úsvitu z roku 2013.

„Z umělé hmoty, kterou vyhodíme, se recykluje pouze deset procent. Zajímalo mě, proč je to tak málo,“ říká Dave Hakkens v designovém časopisu Dezeen, proč vznikl internetový projekt Precious Plastic.

Kromě firem, které recyklují plasty ve velkém a vytvářejí všechno od fleecových bund po zahradní ploty, není možné recyklovat nepotřebný plast v domácích podmínkách. Tedy pokud opomeneme lidovou krmítkovou tvořivost, nebo to, že v zemích na východ od nás se na zahrádkách využívají staré pneumatiky. Existují návody, jak ze staré gumy vystřihnout labuť, udělat květináč nebo doplňky na dětské hřiště. Neexistují však dostupné stroje, které by dovolovaly drobným podnikatelům, nebo nadšencům či umělcům využívat potenciálu plastu v maloobchodních podmínkách. A právě to chce Hakkens, absolvent Design Academy Eidhoveen, změnit.

„Byl jsem ve všech velkých společnostech, které recyklují plast, a uvědomil jsem si, že stroje, které jsou tu používány k recyklaci, jsou přesné, účinné – a drahé. Výrobci pak ani nechtějí spotřebovávat již jednou recyklované plasty. Už nejsou natolik čisté a mohly by stroje zničit nebo minimálně zpomalit produkci,“ vysvětluje v jednom ze svých videí.

Právě skrze graficky dobře zpracovaná videa komunikuje mladý kluk s kšiltovkou se světem o svých nápadech a životní filosofii. Třeba o tom, jak jsou zubní kartáčky zbytečně dlouhé, takže se nemohou vejít do cestovních taštiček, a hlavně svým centimetrem navíc plýtvají neobnovitelnými zdroji. V dalším videu vysvětluje, jak je možné žít i bez šamponu na vlasy a ukazuje jak si jednoduše vyrobit svůj vlastní – nechemický. Nicméně hlavní pracovní náplní Davea Hakkense jsou podle jeho slov vynálezy. „Rád dělám věci a vymýšlím je, trávím tím vlastně všechen svůj čas,“ říká.

Mezi jeho první projekty patří olejový lis poháněný větrem nebo jedlá tužka. Pracoval i na projektu Phonebloks - mobilním telefonu, který si můžete seskládat dle vlastního přání. Šlo o jakousi stavebnici, jejíž hlavní částí je deska, na kterou lze připevnit a vyměňovat jednotlivé komponenty – fotoaparát, paměťovou kartu, bluetooth, baterie. Můžete si tak prý vytvořit telefon, který vám vyhovuje, a hlavně ho nemusíte tak často měnit, pokud se jedna jeho část rozbije. Hakkens si přitom nemyslí, že by byl schopen takový nápad sám zrealizovat. Spoléhá na své internetové fanoušky, kteří mu pomohou projekt sdílet po celém světě: aby si výrobci mobilních telefonů si uvědomili, že Phonebloks je to, co jejich zákazníci chtějí a začali je produkovat sami a třeba se specializovat jen na jednu z částí.

Precious Plastic je zatím největší projekt, jakému se Hakkens kdy věnoval. Více než dva roky studoval různé druhy plastů a přemýšlel, jak by bylo možné vytvořit stroje na recyklaci dostupné co nejvíce zájemcům. „Začalo to tím, že jsem chtěl vytvořit nástroje, aby lidé mohli pracovat s umělou hmotou na lokální úrovni. Zní to jednoduše, že? Takže jsem na tom taky jednoduše začal pracovat,“ říká Dave. „Jenže když jsem byl tak v polovině, uvědomil jsem si, že jsem neodhadl velikost projektu ani zdrojů, které budu potřebovat. Nejsem organizace, nemám kancelář plnou lidí, kteří by mi pomohli.“

Po dlouhém zkoumání a práci představil na konci minulého roku čtyři zařízení, která můžou rozjet i malé podnikání. Stroje umělou hmotu rozsekají na malé kousky, roztaví ji a s pomocí forem vytvoří produkty podle vlastní fantazie výrobce. S jedním z nich lze třeba vytvořit jakýsi plastový šlahoun a pracovat s ním jako s proutím nebo ratanem. Lze tak vytvářet plastovo-proutěné kloubouky či koše. Stejně jako navrhované mobily lze stroje podle potřeby přizpůsobovat a adaptovat na místní podmínky. Dají se například napojit na solární panely.

Na stránce preciousplastic.com Dave Hakkens poskytl zájemcům zdarma ke stažení veškeré nákresy. K tomu natočil i množství instruktážních videí. S jistou dávkou zručnosti se tak s nimi lze stát novodobým „řemeslníkem umělé hmoty“. O popularitě projektu svědčí i to, že za měsíc sdílelo 45 tisíc lidí ve dvou stech zemích.

Hakkens proti ekonomickému využití svých nápadů ostatními nic nenamítá, právě naopak – je rád za každé sdílení, za každý nově vyrobený stroj, přestože na něm profituje někdo jiný. Jeho byznysplán je jednoduchý: dál sdílejte jeho nápad na sociálních sítích. „Není to tak, že bych neměl rád peníze nebo bych je nechtěl. Jen nechci strávit život vyděláváním peněz. Raději vytvářím nějaký výsledek, než abych se zabýval podnikáním,“ říká svérázný ekolog a vynálezce.

V červnu zamíří do kin film Warcraft: První střet podle série počítačových her Warcraft - a recenze už teď celé nevěští nic dobrého jemu ani celé značce. Online RPG World of Warcraft, které je z celé série nejznámější, loni oslavilo deset let provozu. Jeho budoucnost je ale chmurná, protože se od něj hráči pomalu odvrací, počet předplatných klesá a jeho tvůrcům, společnosti Activision Blizzard, se nedaří přijít s ničím novým, co by staré zákazníky přivedlo zpět a přilákalo nové. Vrátit značce Warcraft lesk měl právě nový film - ale jak píše The Guardian, jde spíš jen o další z nepodařených pokusů.

„Je to komplexní, smrtelně vážný epos plný žánrového žargonu, kterému chybí herecké hvězdy a vizuálně připomíná fantasy sedmdesátých let. Největší bitva, kterou povede, bude možná proti diváckému nezájmu,“ píše se v kritice. Očekávanému filmu prý chybí humor i rozumná míra v použití počítačové grafiky, která často působí vedle skutečných herců podivně. I přes veškerou snahu režiséra Duncana Jonese stvořit uvěřitelný a napínavý příběh se ukazuje, jak je svět převzatý z počítačové hry ve skutečnosti plochý a dvojrozměrný.

A špatná zpráva pro aktivní hráče World of Warcraft je, že podobně bídně na tom nejspíš zůstane i samotná videohra. Zhruba v době uvedení filmu do kin má totiž vyjít její nové, v pořadí už šesté rozšíření, nazvané Legion. Je ale dost dobře možné, že bude poslední: po poměrně negativně přijatém předchozím datadisku Warlords of Draenor, kterému se vyčítalo opuštění skutečně zábavných prvků hry ve prospěch nezdařeného podbízení se „oddechovějším“ hráčům v podobě, která připomínala spíš facebookovou hru Farmville, doufali fanoušci v obrat a návrat ke kořenům. Legion však podle předběžných recenzí trpí stejnými neduhy jako jeho předchůdce. Spolu s novým filmem se tak může stát posledními hřebíky do série Warcraft - ostatně i samotný Blizzard se v poslední době začal raději soustředit na jiné, slibnější projekty.

Video: Jak se New York vyrovnává s koloniemi divokých koček.

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikneE-mail:Denní menu Respektu (zajímavé články z médií každý všední den)Výběr z obsahu nového vydání týdeníku RespektTOP články týdne na Respekt.czZobrazit předchozí newslettery