Steve Jobs byl génius, ale také pitomec a tyran

Šéfové firem, jděte aspoň na chvíli na mateřskou a informujte o tomhle svém kroku podřízené, média i veřejnost, vyzývá Julia Greenberg na serveru magazínu Wired. Ve svém článku rozebírá, že zvláště technologičtí a IT giganti nabízejí mladým zaměstnancům čím dál větší bonusy včetně dlouhé mateřské, aby si udrželi nové talenty.  Jenže zejména muži se podle výzkumů stále bojí, že dočasným odchodem si zkomplikují kariérní postup, nebo dokonce budou po návratu blízko propuštění. Chybějí jim totiž příklady.

Ani situace matek pochopitelně není pořád ideální, ale aspoň tu jsou vysoce postavené ženy, které odešly na mateřskou a mluví veřejně o tom, co jim tato role přináší a s čím se vyrovnávají  - jako třeba šéfka Yahoo Marissa Mayer. Svůj vzor by však potřebovali i jejich partneři.

Fakt, že čas strávený s čerstvě narozeným dítětem pomáhá být lepším a citlivějším otcem, už nikdo nezpochybňuje.  Ale muži (a nejen vysocí manažeři) pořád váhají, zda si vzít alespoň krátké volno. Podle amerického ministerstva práce si 70 procent novopečených otců bere maximálně deset dní volna.

„Nejde o to, že bychom chtěli šéfy firem z něčeho obviňovat, ale zkrátka o to, že tu pořád panuje dvojí pohled,“ říká socioložka Joan Williams z University of California.  Navíc mužští šéfové stále převažují a jejich příklad by mohl pomoci i ženám – ubezpečit je, že nadřízení chápou jejich rozhodnutí být matkou.

Výzkumníci věří, že generace mileniálů bude sebejistější a bude k dělení rodičovských povinností mnohem vstřícnější.  Přesto by bylo dobré, kdyby i jim šéfové firem ukázali, že jít na mateřskou patří k životu a že má cenu „investovat“ i do jiných oblastí, než je práce. Zároveň by tím podle Julie Greenberg dokázali, že jejich nabídky benefitů  jsou míněny vážně.

Pár příkladů by se podle textu našlo – šéf firmy Etsy Chad Dickerson si vzal devět týdnů dovolené poté, co adoptovali chlapečka, viceprezident Facebooku Tom Stocky byl doma po narození potomka čtyři měsíce a o své zkušenosti psal populární příspěvky na svůj profil.

A co by se stalo, kdyby někdo jako Mark Zuckerberg, který nedávno oznámil, že jeho žena je těhotná, současně oficiálně sdělil, že si bere na několik měsíců mateřskou? ptá se na závěr autorka. „To by samozřejmě bylo skvělé,“ směje se Stew Friedman, ředitel integračního projektu Work/Life. Mluvčí Facebooku ovšem sdělila, že Zuckerberg své otcovské plány s veřejností sdílet nebude.

Jak se staví jaderná elektrárna? Vždycky déle, než bylo v plánu, a vždycky mnohem dráž, než bylo v plánu. Příkladů je spousta, k těm nejčerstvějším patří projekt nového atomového zdroje Hinkley Point v britském Somersetu. Podle deníku The Guardian potvrdil dodavatel stavby, francouzská společnost EdF, další komplikaci, která bude znamenat odklad dokončení plánované stavby.  EdF má totiž potíže se svým pokročilejším „sesterským“ projektem výstavby jaderné elektrárny Flamanville v domácí Francii, který měl být původně hotov už v roce 2005. S provozem se ale nyní nepočítá dříve než v roce 2018 a cena se z původně plánovaných 3 miliard eur vyšplhala na 10 miliard eur.

Projekt Hinkley Point je definitivně schválen od loňska, kdy pro něj vláda Velké Británie a pak i Evropská komise schválily podporu formou tzv. garantovaných výkupních cen elektřiny. Cena projektu, na kterém se má jako investor podílet také čínská společnost, je stanovena na 24,5 miliardy liber, stavět se mělo začít v roce 2017 a hotovo mělo být do roku 2023. Toto datum ale nyní vzhledem k potížím EdF padlo.

Potíže kolem Hinkley Point mohou být pro nás v lecčem poučné. Nedávno schválená energetická koncepce počítá s tím, že jádro bude mít v tuzemské energetice mnohem větší prostor a po jednom bloku by se mělo přistavět jak k elektrárně Dukovany, tak k Temelínu - s tím, že jejich produkce nahradí vysloužilý starý blok Dukovan a některé uhelné elektrárny, a to kolem roku 2030. Elektřina z nových bloků by navíc pravděpodobně měla mít právě po vzoru Hinkley Point rovněž garantované ceny, jež doposud vycházejí jako mnohem vyšší, než jsou aktuální tržní ceny elektřiny.

Zahraniční média si všimla číslování migrantů, které v Břeclavi prováděla česká policie. Jak píše list New York Times, lidsko-právní aktivisté spolu s představiteli židovské komunity upozorňují na podobnost s praktikami užívanými v koncentračních táborech.

Česká policie v Břeclavi popsala asi dvěma stovkám uprchlíků ze Sýrie ruce čísly. Migranti cestovali z Budapeště do Německa. Policisté se brání tím, že prioritní bylo je identifikovat a zaručit jim, aby zůstali s rodinou. Podobnost s jedním ze symbolů holocaustu však pobouřila mnoho lidsko-právních organizací.

Hana Franková z Organizace pro pomoc uprchlíkům řekla BBC, že uprchlíci, kteří přicházejí do země bez dokladů, se nemají takto trestat. Neodpovídá to ustanovení Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky z roku 1951. Stejné výhrady měl mluvčí organizace Migrants' Rights Network Jan Brulc. Ten NYT řekl, že podobné zacházení s migranty je nepřípustné a země nemají právo uprchlíky trestat za to, že jsou uprchlíci.

Premiér Bohuslav Sobotka se v souvislosti s narůstajícím počtem zadržených uprchlíků hodlá co nejdříve sejít s premiéry Rakouska a Slovenska.

Steve Jobs byl nejen génius a nejvýznamnější průkopník své doby, ale taky pěkně nesympatický chlapík. Zatím se v jeho životopisech a filmech o něm mluvilo především o tom prvním; nový dokument Steve Jobs: The Man in the Machine se však nebojí rozboru stinnějších stránek Jobsovy povahy. Film se podle Megan Garberové ze serveru The Atlantic snaží nabourat jednostranný pohled na Jobse jako na vizionáře, který pod vlivem buddhismu a kaligrafie přinesl světu zařízení, do nichž vkládáme své sny, emoce a osobnost; jak poeticky popisuje vypravěč dokumentu, když obrazovka iPhonu zhasne, začne odrážet podobu svého majitele, který ho drží v rukou.

„Jobs se občas choval nejen jako pitomec, ale i jako surovec a tyran. Pravidelně parkoval se svým mercedesem na místě pro postižené. Opustil matku svého dítěte, k němuž se později neznal. Hodil přes palubu kolegy, kteří pro něj přestali být užiteční, a ty užitečné rozplakal.“ A aby toho nebylo málo, nesnášel charitu a otřesné podmínky čínských dělníků, kteří iPhony vyráběli, ho nechávaly docela chladným. To všechno samozřejmě není novinka – jenže řada dosavadních ztvárnění Jobsova života jeho nedostatky bagatelizovala a opomíjela, nebo z nich dokonce dělala přednosti.

The Man in The Machine oproti tomu přináší svědectví lidí, kteří Steva Jobse znali pracovně nebo osobně – a nebojí se kritických slov. „Nevěděl, co znamená skutečný mezilidský vztah, tak si vytvořil svou vlastní formu vztahu,“ říká třeba matka jeho dcery Chrisann Brennanová. V dokumentu nechybí ani doposud neznámé záběry z výslechu ohledně podezření z manipulací s opcemi Applu. Jobs, viditelně otrávený a neklidný, tu v jeden moment říká: „Nebyla to ani tak otázka peněz. Každý chce, aby ho jeho okolí uznávalo – a měl jsem pocit, že toho se mi od správní rady Applu nedostává.,“

„Jobs byl velký muž, ale také malé dítě. Záleží však na čemkoliv z toho?“ ptá se ovšem smířlivě Megan Garberová v závěru textu. Je pravděpodobné, že všichni vizionáři měli podobné nedostatky – jen o Einsteinovi nebo Edisonovi se to nikdy nedozvíme, protože nežili ve věku internetu a sociálních sítí. Zachovaly se po nich především jejich vynálezy a inovace, ne pikantní detaily z osobního života. „Žijeme v době komplikovaného uctívání model. Ironické je, že v ní žijeme i díky Stevu Jobsovi,“ uzavírá autorka.

Po výstavbě údajné největší knihovny střední Asie, největší čajovny a nejvyššího vlajkového stožáru se tádžický prezident Emomali Rahmon rozhodl znovu oslnit svět, informuje web listu Washington Post. Tádžická média nedávno oznámila, že došlo k přejmenování planetky ve Sluneční soustavě. Nyní se jmenuje Tádžikistán. Ekonomicky nejslabší země bývalého Sovětského svazu chtěla tímto krokem zdůraznit svůj přínos astrofyzice a studiu vesmíru. Nejedná se o první planetu, kterou Tádžikistán takto přejmenoval.

V lednu letošního roku získala jiná planetka jméno po tádžickém vědci Gulchekhru Kokhirovi. Tádžikistánu přejmenování planety schválila organizace, která nese název International Astrophysicists Union. Ačkoliv zkratka je stejná, nejedná se o mezinárodně uznávanou organizaci International Astronomical Union. První z těchto unií nelze na internetu dohledat, druhá o přejmenování planetky na svém webu neuvádí vůbec nic.

Podobné organizace podobající se názvem jiným organizacím nejsou v Tádžikistánu novinkou. Před čtyřmi lety některá tádžická média informovala o tom, že prezident Rahmon byl oceněn jako Vůdce 21. století organizací European Council on International Relations - což opět není známý think thank European Council on Foreign Relations.

Planetka údajně oběhne Slunce jednou za 5 let. Je ovšem na místě položit si otázku, zda Tádžikistán planetu nacházející se prý mezi Marsem a Jupiterem skutečně pojmenoval – potažmo zda vůbec existuje. Farhod Rahimi, prezident tamní Akademie věd, nicméně prohlásil, že se momentálně nachází v blízkosti Země a je možné ji zkoumat.

Hospodářské noviny vydaly přílohu k dosavadnímu 30měsíčnímu působení Miloše Zemana na Hradě.Její součástí je i komentář, ve kterém se Jindřich Šídlo ohlíží za první půlí prezidentova mandátu a zároveň už píše o tom, zda by byl do čela státu zvolen i podruhé.

„Jinými slovy, to, že dnes Zeman vypadá málem neporazitelně, nic neznamená. Prezidentské volby v roce 2013 se odehrávaly ve zvláštní atmosféře všeobecného rozkladu a ekonomické krize. A když se Jan Fischer začal v kampani projevovat až příliš jako Jan Fischer, stal se celkem nečekaně Zemanovým finálovým soupeřem pětasedmdesátiletý Karel Schwarzenberg, přes pražskou euforii pro zbytek země především vicepremiér zoufale nepopulární vlády. Byl to při vší úctě k oběma mužům souboj minulosti, do velké míry i symbolický. Zeman ho vyhrál s přehledem, což by ty, kteří by jej rádi viděli v březnu 2018 zase na Vysočině, mohlo vybavit při úvahách o vyzývateli několika poznatky: volby nejsou soutěž krásy, důstojnosti, moudrosti ani ušlechtilosti,“ připomíná.

Celá galerie