Soumrak internetových diskuzí

Ani Angela Merkelová, ani papež František, ani agentura UNHCR nebo konžský doktor Dennis Mukwege. Vyhlášení Nobelovy ceny míru přineslo velké a příjemné překvapení.Putuje letos do Tuniska, tedy do země, kde před necelými pěti lety začalo arabské jaro.

Všude jinde byly mezitím naděje a ideály zlikvidovány, ale Tunisko stále pokračuje na těžké a zranitelné cestě k demokracii. Nový nositel Nobelovy ceny míru, Kvartet pro národní dialog složený z právnické komory, komise pro lidská práva, odborů a zaměstnavatelů, byl oceněn právě kvůli tomu, že pomohl najít kompromis mezi rozhádanými politiky a zabránit tomu, aby se Tunisko dostalo do stejné spirály bojů a diktatur jako Egypt, Sýrie nebo sousední Libye.

Drsné varování pro čínskou populaci

přináší nejnovější společná studie výzkumníků z univerzity v britském Oxfordu a čínské lékařské akademie,

o níž informuje BBC

.

Akademici varují, že jeden ze tří čínských mužů mladších dvaceti let předčasně zemře, pokud nepřestane kouřit. Dvě třetiny mužů si kuřácký návyk vypěstují právě před dosažením dvacátého roku, polovina z nich umírá předčasně právě na následky kouření. Výhradně o mužích je řeč záměrně - kouří jich více než polovina, zatímco žen jen necelá tři procenta.

Studie čerpá ze dvou rozsáhlých celonárodních výzkumů, jichž se zúčastnily stovky tisíc lidí. V Číně se kouří nejvíc na světě (na zemi připadá jedna z tří globálně vykouřených cigaret), nejvíce tabákových výrobků se tu vyrábí a taky se tady na kouření hodně umírá - jen v roce 2010 to byl milion lidí. Autoři studie předpovídají, že pokud se něco nezmění, tyto počty se do patnácti let zdvojnásobí.

Komentáře pomalu mizí ze světa. Na mysli máme komentáře pod články, kde bylo možné autora pochválit za dobře vykonanou práci, upozornit na nepřesnost, nařknout ze spolupráce s CIA anebo napsat něco dokonale nesouvisejícího.

Mizí vlastně není úplně přesně slovo - spíše se stahují, končí jejich dosavadní všudypřítomnost, tedy se logicky koncentrují na jednom či dvou místech: Facebooku a Twitteru. Média postupně ruší rámečky, kde jste se mohli vyjádřit, protože to nedává smysl. Všichni se beztak vyjadřují jinde, zato s neztenčenou silou.

Což je samozřejmě velmi příjemné pro Facebook, který tak posiluje svou nepostradatelnost. Komentáře už na něm jsou, média je na Facebook následují.

„Jediná věc, která odděluje nebělošské ženy od všech ostatních, je příležitost,“

vyjádřila se nedávno herečka Viola Davis na předávání televizních Primetime Emmy Awards, kde byla jako historicky první Afroameričanka oceněna v kategorii Nejlepší herečka v dramatu. „Není možné vyhrát Emmy za roli, která jednoduše neexistuje,“ dodala Davisová v další části vítězného proslovu.

Nová čísla jí dávají za pravdu. Analýza Hollywood Diversity Report 2015 uvádí, že v roce 2013 ze všech hlavních rolí ve velkofilmech patřilo pouze 16,7 % k rasové minoritě a 25,3 % z celku byly ženy. Statistika It's a Man's (Celluloid) World, která zkoumala 100 nejvýdělečnějších velkofilmů za rok 2014, pak přišla s výsledkem, že pouze 12 % ze všech protagonistů tvořily ženy. Další čísla říkají, že ze všech mluvících postav tvořily ženy 30 %, z nichž bylo 74 % bělošek, 11 % černošek, 4 % latino-američanek a 4 % asijských žen a zbylých 7 procent byly ženy jiné národnosti.

Přesto však na otázku, zda se provádí dost změn k zrovnoprávnění rasových menšin, odpovědělo záporně jen 36 % bělochů - zato 81 % černochů a 47 % hispánců).

O kulturních válkách a o tom, proč je „morální pohoršení“ špatný metr, píše hudební publicistka a muzikantka Jes Skolnik na serveru Medium. Ve velmi osobně laděném textu se tato queer aktivistka a taktéž oběť sexuálního násilí zastává australské kapely Cuntz. Některé americké kluby totiž této čtveřici zrušily koncerty kvůli jejich pohoršení vzbuzujícímu jménu.

Skolnik, která konstatuje, že kultura by přece měla zpochybňovat status quo, to pokládá za absurdní. Sama pak rozjímá nad významem slova „cunt“: „Je to slovo, které jsem slyšel od osoby, s níž jsem žila, když mi držela hlaveň u hlavy… Ale také je to slovo, které říkám sama sobě v pozitivním významu, v situacích plných lásky. Je to slovo, které se feminismus už dlouho snaží rehabilitovat.“

Nehledě na to, že v australském slangu jde o slovo s kladným vyzněním. Text pak uzavírá povzdechem nad tím, že místo, aby případ hloupého jména kapely vedl k dialogu o porozumění genderové identitě, její návaznosti na jazyk a symbolické násilí, končí vše nic neřešícím pohoršením.

Video: Francouzsko-český film Marguerite, který je inspirován skutečným příběhem, je o velké společenské přetvářce. Jde o poctivou filmařskou práci, kterou stojí za to vidět, tvrdí recenzent Kamil Fila.

Kulturní tip: Zataženo, občas trakaře.  Nova Cinema 9.10.2015  20:00. „Frenetická hysterie nebere konce, postavičky se netváří realisticky, ale naopak se plně vyzdvihuje jejich umělost (neustále se s nimi o něco naráží, deformují se jejich těla a grimasy, fyziognomie připomíná takové ty umělohmotné figurky velkýma kinklacíma hlavama). Film je díky tomu splněným snem rodičů, neboť je velká pravděpodobnost, že děti budou jen vyvaleně a pobaveně sledovat nával primitivních atrakcí. Současně je ale ve druhém plánu slastí pro dospělého diváka, kterého se nesnaží uplatit jen hrstkou citací z popkultury. Jednak uchvátí už sama absurdita zdejšího humoru hraničící se surreálnem, ale navíc film oplývá grandiózními dekonstrukcemi katastrofických snímků, sci-fi o šílených vědcích a dokonce i samotných rodinných animáků,“ napsal uživatel JFL na CSFD o snímku ze studia Sony.