Měly by se do řešení migrační krize zapojit USA?

Zajímavý úhel pohledu k pokračující debatě o migrační krizi a možnost, jak ji řešit,nabízí on-line magazín Quartz, který píše, že by se do věci – jako tolikrát v minulosti při jiných globálních potížích – měli vložit Američané. Seniorní americký diplomat Matthew Nimetz, který se tématu věnoval koncem sedmdesátých let na ministerstvu zahraničí, připomíná situaci, již sám tehdy zažil. Po pádu jihovietnamského Saigonu se z obavy před represemi severovietnamských komunistických dobyvatelů na cestu vydaly desítky tisíc Vietnamců.

Tehdejší prezident Jimmy Carter, který byl podle Nimetze v reálu mnohem rozhodnější, než mu přiznává historie, zahájil záchrannou akci, do níž zapojil řadu zemí v regionu i po celém světě. Američané žádali buď o finanční prostředky, nebo o útočiště pro některé z uprchlíků. Reakce byla podle Nimetze okamžitá a velkorysá, zejména v porovnání s dnešní váhavostí.

Velkorysostí myslí také to, že žádný z guvernérů jednotlivých států USA, do nichž běženci mířili, si tehdy nedovolil to, co dnes několik guvernérů říká zcela běžně: tedy ohlásit předem, že lidem v nouzi nedovolí na území státu ani vstup. Nakonec do Spojených států přesídlilo zhruba 800 tisíc Vietnamců z této vlny.

Američané by se podle Nimetze měli důrazněji do celé věci vložit také proto, že na ně krize sice „geograficky“ nedopadá, přesto má na ně zásadní vliv. A také proto, že stejně jako ve Vietnamu by je k tomu mělo vést vědomí vlastní odpovědnosti za současnou situaci. Nejsou jediní, přesto lze invazi do Iráku a pasivitu v syrském konfliktu počítat mezi faktory, které současnou krizi spoluzpůsobily.

Dětský fond OSN (UNICEF) zveřejnil statistku týkající se tzv. ženské obřízky.Na světě podle zpřesněných údajů žije zhruba 200 milionů žen, které tuto děsivou praktiku spočívající v odstranění vnějších částí pohlavních orgánů zažily. Forma obřízky se liší země od země (Světová zdravotnická organizace rozlišuje čtyři základní typy), všechny však vedou ke zdravotním problémům a ztrátě požitku ze sexu. Extrémnější formy pak mohou způsobit neplodnost, dokonce i smrt. V těchto ohledech se ženská obřízka liší od obřízky mužské, která žádný z těchto následků nemá.

 Nová data jsou důležitá také proto, že díky nim jsme se dověděli, že na světě žije o sedmdesát milionů více zmrzačených žen, než se předpokládalo ještě v roce 2014. První důkladná analýza totiž vznikla v Indonésii, kde je tato praktika stále velmi rozšířená, přestože je už od roku 2006 zakázaná. Právě Indonésanky společně s Egypťankami a ženami z Etiopie tvoří více než polovinu všech obětí.

Mrzačení ženských genitálií se dodržuje ve třiceti zemích světa, největší výskyt změřili výzkumníci v Somálsku, kde je obřezáno 98 procent žen mezi patnácti a devětačtyřiceti lety. Zvláště šokující jsou pak čísla u velmi mladých dívek – na světě žije 44 milionů obřezaných dívek ve věku čtrnáct a méně let. Trauma, které ženy prožívají, pak dále prohlubuje fakt, že na obřízce coby odvěké tradici obvykle trvají jejich rodinní příslušníci - a velmi často ji buď sami i provedou nebo u ní asistují (drží třeba dceru za ruce).

V době, kdy podle rozšířeného názoru vládne kult mládí, jde o zajímavou zprávu. Americký Nejvyšší soud, obdoba českého Ústavního soudu, má podle týdeníku Economist momentálně nejstarší osazenstvo ve své historii. Nejmladší soudkyni je pětapadesát let, doyeni Antonin Scalia a Ruth Bader Ginsburg v březnu oslaví osmdesát, respektive třiaosmdesát.

Text upozorňuje na zajímavý právní problém, v němž se americká tradice vcelku zásadně liší od české. Soudci Nejvyššího soudu totiž mohou u soudu působit bez časového omezení. Jediný způsob, jak je z pozice odvolat, je skrze „impeachment“, tedy ústavní žalobu, nicméně tato metoda byla v historii soudu použita pouze jednou, a navíc bez úspěchu. Soudce Samuela Chase se v roce 1804 zastal Senát a ve funkci zůstal.

Kariéru některých soudců ukončí až smrt (v historii soudu jich bylo devětačtyřicet), jinak spíše odcházejí z vlastní vůle. Jak ale dokazuje příběh soudce Williama O. Douglase, když chtějí pokračovat, nic jim v tom nebrání: rekordman Douglas v prestižní instituci pracoval bezmála sedmatřicet let.

V amerických právních kruzích se dnes debatuje o tom, zda by se tato pravidla neměla změnit. Padají návrhy na zavedení pravidelných psychiatrických vyšetření, která by měla prověřit duševní schopnosti. Týdeník The Economist nicméně namítá, že pokročilý věk nemusí znamenat oslabený postřeh a úsudek, a připomíná, že jasně formulované názory a brilantní stanoviska stávajícího osazenstva Nejvyššího soudu jsou toho příkladem.

Jako ozvěna jiných časů působí zpráva, že za kanálem La Manche opět zabíjela Irská republikánská armáda. V irské metropoli Dublinu se v předvečer boxerského zápasu – během vážení účastníků - odehrála přestřelka, jež některými atributy připomíná gangsterky. Někteří útočníci, kteří spustili palbu v jednom z dublinských hotelů, měli na sobě uniformy podobné těm, jaké nosí muži ze zásahových jednotek; dalšího útočníka náhodný fotograf zachytil, jak z místa prchá v přestrojení za ženu. Průběh útoků měl však velmi reálné dopady: střelbu, kterou maskovaní muži spustili z kalašnikovů, jeden muž nepřežil a další dva byli zranění.

V pondělí se k útoku podle BBC přihlásila tzv. Pokračující IRA (Continuity IRA), tedy polovojenská organizace dále usilující o sjednocení Irska. Vznikla před třiceti lety odštěpením od tzv. Prozatímní IRA a její členové sami sebe označují za pravé pokračovatele původní IRA. A právě značně nepřehledná situace kolem nástupnických organizací IRA na straně jedné a kriminálních gangů na straně druhé se zdá být v pozadí celé věci.

Podle muže, který se BBC ozval a tvrdil, že mluví za Pokračující IRA, byla hlavní oběť útoku – třiatřicetiletý David Byrne – odpovědná za smrt člena další z těchto organizací, Pravé IRA. Byrne měl patřit k jednomu z významných irských drogových gangů. Podle irských novin nicméně dostupné informace naznačují, že jde o spory v podsvětí.

Video:  Jak se zkoumají mimozemšťani.

Kulturní tip: Barneyho ženy. ČT2 8.2.2016  23:30. Adaptace posledního a nejlepšího humoristického románu Mordecaie Richlera.

https://www.youtube.com/watch?v=nsfjXNMQt8I