Madeleine Albright: Ženský boj není u konce, volte Hillary

Pro ženy, které odmítají pomáhat jiným ženám, je vyhrazeno zvláštní místo v pekle, prohlásila Madeleine Albright, bývalá americká ministryně zahraničí (a první žena, která to v Americe na tento post dotáhla). Neřekla to poprvé, deník The New York Times dokonce tvrdí, že je tento její výrok dnes již tak legendární, že se objevuje i jako nápis na kelímcích ve Starbucks. Exministryně ho ale tentokrát pronesla ve zcela specifickém kontextu, na mítinku Hillary Clinton. Ta se prý uchichtla a usrkla ze svého hrnku (bez nápisu).

Onen kontext je následující: Hillary Clinton zdaleka není takovým magnetem pro americké voličky, jak by si nejspíš přála. Demokratické primárky se totiž i mezi ženami stávají především generační záležitostí. Mladí volí socialistického senátora z Vermontu Bernie Sanderse, starší volí Hillary Clinton.

Konkrétně minulý týden v Iowě Bernie Sanders shrábl 84% (!) hlasů voličů do 30 let. Hillary Clinton zase získala 58% voličů ve skupině 45–64 let a rovnou 69% mezi těmi nad 65. Neboli, jak píše The Atlantic, mezi demokraty se neotevřela generační propast, ale generační Grand Canyon.

Pro ženskou solidaritu v tomhle zjevném generačním nedorozumění není místo, a právě tohle Madeleine Albright rozlítilo. “Vyprávíme příběh o tom, jak obtížně jsme stoupaly po žebříku, a mnohé z vás si myslí, že už je všechno hotovo,” opírala do demokratických voliček. “Jenže ono to hotové není!” prohlásila a dodala, že Bernie Sanders sice slibuje revoluci, ale skutečnou revolucí by byla první vrchní velitelka americké armády.

Jak moc tahle palba starších dam na hlavy mladších generací zafunguje, to se teprve uvidí. K Madeleine Albright se přidala také slavná feministka Gloria Steinem, které dokonce v diskusním televizním pořadu naznačila, že mladé voličky neztrácejí příliš času přemýšlením. “Když jste mladá, říkáte si: Kde jsou kluci? Kluci jsou na mítinku u Bernieho (Sanderse),” prohlásila doslova - a hořce toho litovala. Kritika ze strany mladých žen byla zdrcující, The New York Times citoval za všechny třiadvacetiletou Zoe Trimboli: “Můžu vám říct, že snažit se mě zesměšnit, a v podstatě mi říct, že jsem stupidní, rozhodně NENÍ způsob, jak získat můj hlas.” Gloria Steinem se později na Twitteru omluvila.

Pro mladou generaci ulétávající na čtyřiasedmdesátiletém Bernie Sandersovi vůbec nemají ti starší příliš velké pochopení. Komentátorka Ruth Marcus jim v deníku The Washington Post připomíná, že by se mohli poučit z příběhu Baracka Obamy. “Velkým zklamáním při působení Baracka Obamy v prezidentském úřadu bylo zjištění, jak obtížné je prosadit změny, které slíbil. Překvapujícím jevem letošní kampaně je, jak velký segment demokratických voličů tuto lekci zjevně zapomněl, nebo ji odmítá tuto lekci akceptovat”.

V podstatě jde o to, že demokratický systém není zrovna vystavěn na revoluce. Plamenná rétorika zní skvěle v kampani, zvlášť v univerzitní tělocvičně. Pak následuje praxe, konkrétně vládnutí ve spolupráci s Kongresem. Obama představoval do jisté míry kulturní revoluci, ale v konkrétních bodech ani v kampani žádný radikál nebyl - například jeho návrhy zdravotní reformy byly v roce 2008 ve skutečnosti “pravicovější” než tehdejší postoje Hillary Clinton. Jestliže na odpor republikány ovládaného Kongresu narazil on, jak by asi dopadl revoluci slibující skutečný socialista Sanders?

K tomu si jen řekněme, že podobné je to s “revolučními” stranami v Evropě. Demokratický systém je možné buď svrhnout, nebo v jeho rámci postupovat metodou evoluce - vyjednáváním kompromisů, koaličním vládnutím, uměním možného. Opakem je nerealistické očekávání, po kterém následuje další zklamání a frustrace.

V nezvyklé situaci pokračuje Bloombergovo “vypouštění pokusných balónků”. Když spolupracovníci bývalého trojnásobného starosty New Yorku před dvěma týdny zmínili jeho možnou nezávislou prezidentskou kandidaturu poprvé, mnozí se smáli - Michael Bloomberg už takhle sondoval situaci v letech 2008 a 2012. Teď dal ale sedmý nejbohatší Američan rozhovor britským Financial Times a své prezidentské plány v něm potvrdil. “Úroveň dnešní předvolební debaty mi přijde hrozivě banální, je to ostuda a urážka voličů,” prohlásil s tím, že si americká veřejnost zaslouží “něco lepšího”.

Jeho vstup do kampaně by pořádně zamíchal kartami. Většina komentátorů předpokládá, že by sebral více hlasů demokratům než republikánům, takže by to mohl být právě on, kdo nakonec do Bílého domu pošle jednoho z republikánských radikálů, Donalda Trumpa nebo Teda Cruze. Bloomberg má ale zároveň k dispozici v podstatě neomezené finanční prostředky na kampaň; při odhadovaném majetku 39 miliard dolarů je téměř desetkrát movitější než Donald Trump.

Teď trochu sci-fi, která už ale sci-fi pomalu přestává být. Lucemburskooficiálně oznámilo, že hodlá investovat do těžby nerostů na asteroidech. “Jsem přesvědčen, že v lucemburském plánu je velký vědecký i komerční potenciál,” prohlásil v této souvislosti Jean-Jacques Dordain, bývalý generální ředitel Evropské kosmické agentury. Podle něj je základní technologie dostupná již dnes.

“Víme, jak se k asteroidům dostat, víme, jak na nich těžit a jak dopravit vzorky zpátky na Zemi,” prohlásil. Lucembursko by mělo do těžby investovat po boku soukromých společností Deep Space Industries a Planetary Resources. Náklady na rozjezd těžby ve vesmíru se odhadují na desítky miliard dolarů (mimochodem částka, jež je v řádu dostupném zmíněnému Michaelu Bloombergovi).

“Šílené Lucembursko, nebo prozíravé vévodství?” škrábe se v reakci na projekt na hlavě komentátor Clive Cookson a rovnou přiznává, že donedávna byl sám mezi pochybovači. Když ale absolvoval kolečko rozhovorů s lidmi, kteří se o rozjezd vesmírné těžby pokoušejí, skepse ho začala opouštět. Spojené státy, Evropa i Japonsko už sondy k asteroidům i kometám vyslaly. Americká NASA letos chystá misi k asteroidu Bennu, jejímž smyslem je dopravit zpět na Zemi vzorky a “pomoci nám zvládnout těžbu na asteroidech”. Všechny nutné technologie nebyly ještě ve vesmíru vyzkoušeny, nicméně jejich seznam neobsahuje nutnost žádného “zázračného” vynálezu, bez něhož by se celé podnikání neobešlo.

Problémem jsou samozřejmě peníze, všechno je to riskantní a hodně vzdálené. Potencionální těžba se vlastně rozpadá na dvě oblasti. Jednou je doprava vytěženého materiálu zpět na Zemi - v tomto případě jde o vzácné kovy jako platina, jejichž prodej na rodné planetě by jistě návratnost zajistil. Druhou je zpracování běžných materiálů přímo ve vesmíru a jejich další využití pro vesmírný průzkum.

Investice do těžby na asteroidech rozhodně nejsou vzácností, Cookson vysvětluje, že kromě Lucemburska do projektů pumpují peníze bohatí jednotlivci (Larry Page) i renomované investiční společnosti (Bechtel). Lucembursko by do projektů ovšem nepřineslo jenom potřebné peníze, ale jako evropská země by jim poskytlo jakýsi právní rámec. Tak třeba je to prťavé Lucembursko opravdu jasnozřivé.

Video: Jak žijí dva skotští holubáři a dávní rivalové. 

Kulturní tip: Je to jen vítr. ČT art 9.2.2016  21:10. Snímek maďarského režiséra benedeka Fliegaufa zachycuje jeden den v životě romské rodiny kdesi na okraji malého městečka. Otec je za prací v Kanadě. Matka má dvě zaměstnání a stará se o svého nemocného otce. Dcera chodí do školy a syn se toulá po okolí. Všechny spaluje napětí, způsobené množícími se útoky. Nad městem padá tma a nocí se nesou podivné zvuky.