Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika, Společnost

Izraelská vláda bude mučit židovské teroristy

Kdo vraždil na Západním břehu • Proč je dobré odcházet za prací • Rodí se gayové opravdu jako gayové? • Češi jako přírodní milovníci

izraelský premiér • Autor: Globe Media /  Reuters
izraelský premiér • Autor: Globe Media / Reuters

Izrael má za sebou hned dvojnásobné zděšení. První přišlo minulý pátek, když ortodoxní hlupák vyrazil s nožem mezi účastníky pride parade v Jeruzalémě a několik jich pobodal - šestnáctiletá Shira Banki pak na následky bodných zranění zemřela. O den později jiní fanatici zašli se zápalnými lahvemi k palestinským obydlím na Západním břehu a vypálili dva domy. V troskách uhořel osmnáctiměsíční chlapec a rodina je kritickém stavu.

Zatímco první útok je klasickou homofobní zvráceností náboženského fanatika (který spáchal prakticky totéž již před několika lety), v druhém případě jde o organizovaný zločin. Podle izraelského deníku Haaretz za útokem na palestinskou rodinu stojí skupina židovských radikálů, kteří v posledních měsících přitvrdili svůj program: usilují o destabilizaci izraelské vlády, pád současného režimu a nastolení židovského práva halacha a jedná se tedy v podstatě o židovský ekvivalent radikálních islamistů toužících po násilném zavedení práva šaría. Deník se opírá o zjištění izraelských tajných služeb Šin Bet a izraelské policie.

Hnutí je známo pod názvem “cenovka” a její vznik se datuje ke stažení židovských osadníků z pásma Gazy. Hnutí začalo být aktivní v roce 2008 a jeho původním smyslem bylo zastrašit izraelské politiky i Palestince a zabránit případnému rušení osad i na Západním břehu. Aktivisté vandalizovali palestinský i židovský majetek, snažili se ale vyhnout zraněním či smrti. S postupem času útoků ubývalo, vloni ale nastal zvrat.

Tajné služby odhadují, že jádro radikálů teď tvoří úzká skupina mladých mužů, kteří též začali násilné útoky ospravedlňovat jako přijatelný prostředek k destabilizaci příliš světského izraelského státu, k podkopání jeho institucí i vlády. Mladíci dnes schvalují i fyzickou likvidaci Arabů a neuznávají žádné autority, včetně rabínů, které považují za příliš umírněné. V zabavených dokumentech se mluví o snaze vyvolat v zemi chaos prostřednictvím útoků na citlivá místa - třeba Chrámovou horu.

Premiér Izraele Benjamin Netanjahu • Autor: Globe Media /  Reuters
Premiér Izraele Benjamin Netanjahu • Autor: Globe Media / Reuters

Haaretz

v jiném článku

píše, že v bezpečnostních kruzích poslední útok nikoho nepřekvapil, že se k něčemu podobnému schyluje se tušilo už dávno a další průšvihy mohou následovat. Za pozornost stojí

zpráva agentury Reuters

, podle níž

izraelská vláda na svém zasedání schválila proti židovským radikálům použití tvrdých vyšetřovacích technik na hranici mučení, jež byly dosud vyhrazeny pouze pro palestinské teroristy

. Veřejnosti rozhodnutí oznámil ministr pro vnitřní bezpečnost Gilad Erdan. Dodejme, že tvrdé vyšetřovací techniky Izraele byly jedním se vzorů, kterými se inspirovala vláda americká vláda George W. Bushe po 11. září a které nakonec Barack Obama označil za mučení a zakázal.

BBC

ve své zprávě zmíněného ministra cituje s tím, že proti židovským radikálům neštítícím se vraždění je “jakákoliv metoda košer”.

Evropa se po vyhroceném finále vyjednávání s krachujícím Řeckem na chvíli zklidnila a alespoň na ekonomické frontě vysílá do světa i dobré zprávy. Tou hlavní je zřejmě silný ekonomický růst Španělska a Irska, tedy zemí, jež si prošly zásadní krizí. Deník Financial Times upozorňuje, že právě tyto dvě země rostou v tuto chvíli nejrychleji v eurozóně a i další výhled je pro ně příznivý: MMF předpokládá, že Španělsko zaznamená letos růst okolo 3,1 % a Irsko 4 % HDP.

Autor: Repro Respekt
Autor: Repro Respekt

V tomto kontextu zní pozoruhodně varování bývalého ministra financí Varoufakise zveřejněné o víkendu v 

řeckém deníku Ekathimeriny

, že Španělsko se může stát příštím Řeckem. Ve Španělsku totiž v tuto chvíli vládne pocit, že právě tomuto osudu země unikla. Řecký deník Varoufakisovo vystoupení líčí s mírným pobavením a zdůrazňuje, že španělský premiér Rajoy se právě na odstrašujícím příkladu Řecka - radikálně odlišného od jiných zemí na jihu Evropy - chystá vystavět svou podzimní předvolební kampaň.

Server BloombergView pak přichází s komentářem svého kmenového autora Leonida Bershidského, podle nějž se právě vývoj v Irsku a Španělsku ukazuje, jak hluboce se mýlili hlavní kritici evropských úsporných programů, američtí ekonomové Paul Krugman a Joseph Stiglitz. “Když vezmeme v úvahu výkony obou ekonomik, člověk si musí říkat, jak dlouho budou ekonomové ještě schopni úsporná opatření popisovat jako smrtící jed,” píše doslova.

Bershinsky vzápětí vyvrací některá Krugmanova tvrzení. Je sice pravda, že ve Španělsku v nedávných lokálních volbách v Madridu a Barceloně uspěla protestní hnutí (celkově vyhráli vládnoucí lidovci), to ale neznamená, že voliči jednoznačně odmítli celkový vývoj - v obou městech se přinejmenším stejnou měrou jednalo o zavržení korupce dlouho vládnoucích elit (v Madridu vládli lidovci po desetiletí a některé příběhy se dost podobají Praze primátora Béma).

Autor: Repro Respekt
Autor: Repro Respekt

Není prý také pravda, že Španělsko nebo Irsko ve srovnání s Řeckem nezakusily žádné pořádné škrty. Tabulka vládních úspor v poměru k HDP ukazuje, že nejhůř bylo naopak v Irsku - a právě Irsko jde teď nahoru nejrychleji.

Krugman ještě tvrdí, že v Irsku je to do značné míry trik, protože země si vypomohla odchodem lidí za prací do zahraničí. To je zajímavý argument, který stojí za pozornost. Je totiž pravdivý, Irové - již tradičně - reagovali na krizi nesentimentálním odchodem. Zároveň zní zvláštně z úst Američana: není totiž známo, že by ve Spojených státech vyhrávaly hitparády tklivé balady na téma “jak mě hospodářská krize vyhnala z Alabamy do Texasu”. V některých částech Evropy je však odchod za prací stále vnímán jako průšvih a osobní prohra (Poláci si to zjevně nemyslí). “Evropská unie má společný pracovní trh proto, aby státům umožnila zmírnit ekonomický tlak a pomohla lidem najít práci, když se jí doma nedostává. Na mobilitě pracovní síli jako pojistce proti nezaměstnanosti není nic špatného” píše Leonid Bershidsky.

Člověku to třeba hned nedojde, ale jednou z nejkřiklavějších společenských transformací současnosti je rychlá změna v přístupu západní společnosti ke gayům, lesbám a dalším sexuálním menšinám. Především gayové a lesby se v průběhu několika málo desetiletí přesunuli v mnoha zemích doslova z vězeňských cel do svatebních síní (nebo alespoň k registraci na matriku). První řádky dnešního menu tomu sice nenasvědčují, jedná se ale o tak výrazný a briskní posun, že bude nejspíš v budoucích učebnicích dějepisu uváděn jako jedna z charakteristik naší doby.

Prague Pride 2014 • Autor: Milan Jaroš
Prague Pride 2014 • Autor: Milan Jaroš

Komunita LGBT (lesby, gayové, bisexuálové a translidi) je v prosazování svých práv natolik úspěšná, že si spousta aktivistů z jiných oborů láme hlavy, jak se jim to vlastně povedlo. Již v jednom ze starších menu jsme odkazovali na půlhodinový pořad BBC, teď otázku řešil i víkendový Financial Times v kontrastu se zjevným neúspěchem environmentalistů a boje proti globální změně klimatu. Text dochází k tomu, že environmentalisté si pod sebou řežou větev tím, že své sdělení definují jako hrozbu - jakési environmentální peklo, které lidi odrazuje. Kromě toho se profilují jako levicoví, zatímco gayové a lesby žádají manželství, což je vlastně konzervativní hodnota. A nakonec by prý měli začít mluvit v přítomném čase - účinek hrozby peklem se také dostaví teprve v okamžiku, kdy hrozí vám a nikoliv teprve vašim vnoučatům.

Jiný - a mnohem kontroverznější - text nabídl server Aeon a pochází z klávesnice sociologa Shamuse Khana z Kolumbijské univerzity. Autor dnešního Menu rovnou upozorňuje a podtrhuje, že se nejedná o žádný bigotně homofobní výlev, ten by mu ostatně ani nestál za námahu.

Nicméně Shamus Khan upozorňuje, že úspěšné hnutí gayů a leseb stojí na propagaci jisté fikce. Tou je tvrzení, že homosexualita je vrozená a člověk s ní nic nenadělá. “Born this way” (už jsem se taková narodila) zpívala ve svém hitu před čtyřmi lety Lady Gaga a dostala se s tím do čela hitparád ve třiadvaceti zemích. (Už ses takový narodil / jedno jestli gay, bi nebo “heterák” / lesba nebo transka …). Tohle tvrzení komunitě zásadně pomohlo v argumentaci proti konzervativním stereotypům, pravdivé je ale jenom napůl.

Názor, že homosexualita je vrozená, pomohly na počátku 90. let prosadit výzkumy neurobiologa Simona Le Vaye, který zkoumal skupinu mozkových buněk INAH3, jež je odpovědná za to, jaké podněty jejího “majitele” sexuálně přitahují. Jak předpokládal, v jeho výzkumech se INAH3 gayů velikostí blížilo INAH3 žen (bylo tedy menší než u heterosexuálních mužů). Rozdíl se vysvětluje tím, že ženská embrya jsou v době vývoje méně vystavena působení testosteronu.

Sám Le Vay ale unáhlenou interpretaci svých výzkumů dost brzdil a v roce 1994 napsal, že “je důležité zdůraznit, co jsem neobjevil. Neobjevil jsem, že homosexualita má genetický původ … neprokázal jsem, že se gayové jako gayové už rodí”.

Doba nicméně objevu přála, vrcholila tragédie onemocnění AIDS. O něco později přišel genetik Dean Hamer spolu s kolegy s tvrzením, že skutečně identifikovali “gen homosexuality” a názor se ujal.

Problém je v tom, že geny jsou ve skutečnosti pouze jedním faktorem, který určuje výsledek - gen určující vzrůst například nikomu nezaručí danou výšku, do hry vstupuje prostředí jako výživa a životní styl. V případě sexuality se navzájem kříží genetická determinace (nikdo nepopírá že existuje) se sociálním kódem a zvyklostmi.

Abychom to zkrátili: hnutí za práva gayů a leseb nelže, jenom situaci dosti zjednodušuje. Na jedné straně obvykle stojí teorie “už jsme se takoví narodili”, na druhé konzervativní a podobně vyhrocené tvrzení, že vše je otázkou volby. Pravda je upatlanější a složitější, sexualita je výsledkem vzájemného působení vrozených sklonů a společenských konvencí, jak Shamus Khan dokládá na příkladech. Společenské konvence a prostředí přitom právě procházejí bouřlivým přerodem.

Jak jsme již řekli, zmiňovaný text není myšlen jako útok proti emancipaci gayů a leseb, upozorňuje ale na rizika zvolené strategie. Teorie biologické determinace (tedy tvrzení, že vše je předurčeno a nedá se s tím nic dělat) totiž obvykle nebývá součástí hnutí za osvobození, právě naopak. Častěji je využívají rasisté a podobní hlupáci: není úplně náhodou, že v nacistických koncentračních táborech nekončili jenom Židé, ale podle stejných zvrácených teorií také Romové a samozřejmě homosexuálové.

Jde o to, že důraz na čistě genetickou předurčenost sexuálního chování sice může fungovat v podmínkách dnešní liberální západní společnosti, jinde ale mohou se stejnou teorií naložit úplně jinak a ještě budou mít vše “vědecky podloženo” z nejvyspělejších zemí světa. Kromě toho, dodává Shamus Khan, gayové a lesby svým důrazem na předurčenost vlastně komplikují život různým mlhavě definovaným skupinám transgenderu a translidí, tedy vlastně menšinám v rámci své vlastní menšiny LGBT.

Způsob, jak o věci informovat, je vůbec klíčový. V Menu i na stránkách Respektu jsme už psali o projektu Hnutí duha usilujícím o rozšíření divoké přírody na 3 % území Česka - jednalo by se o místa, kam by člověk chodil na návštěvu (nebyl by tam tedy zakázán vstup), zároveň by ale nezasahoval do jejich přirozeného vývoje (dnes jsou většinou i chráněné oblasti profesionálními ochranáři obhospodařovávány jako vzácné “přírodní” zahrady).

K akci byl minulý týden zveřejněn zajímavý průzkum Masarykovy univerzity okolo ekopsychologa Jana Krajhanzla s pozoruhodnými výsledky. Především z nich vyplývá, že Češi mají přírodu rádi a chtějí si ji dopřát. “Významná část české veřejnosti vnímá území (divoké přírody) pozitivně a podporuje jejich ochranu: celých 71 % souhlasí s tím, že je potřeba chránit divokou přírodu v České republice, nesouhlasí 9 % oslovených, zbylí na to nemají názor.” říkají vědci v tiskové zprávě.

Zároveň se ale ukazuje, že lidé mají o stavu životního prostředí v Česku dost zkreslené představy. Když jim totiž výzkumníci vysvětlili, co to divoká příroda vlastně je, a potom se jich zeptali, jak velkou rozlohu u nás zaujímá, odhadovali to respondenti průměrně na 10 % území Česka. To je ovšem hodně optimistický odhad - ve skutečnosti se u nás skutečná, člověkem neformovaná příroda rozkládá nanejvýš na 0,3 % rozlohy země. Jinými slovy: průměrníČeši si myslí, že opravdové přírody je u nás zhruba třicetkrát více, než je tomu ve skutečnosti. Vypadá to, že již nedokážeme příliš rozlišit kulturní krajinu od původní - možná vlastně proto, že jsme ji ani nikdy pořádně neviděli. Podle téhož průzkumu si totiž více než 60% Čechů neumí pod pojmem “česká divočina” vůbec nic představit a téměř 48 % uvádí, že ji nikdy nenavštívilo.

Podívejte se na výsledky výzkumu i na povedený materiál, který vám o české divočině všechno vysvětlí.

Autory průzkumu nicméně výsledky naladily optimismem. „Jednoznačně se ukázalo, že Češi si přejí v České republice více divoké přírody, než jí v současné době je. Zatímco nyní tvoří rozloha přírodních oblastí bez zásahů člověka přibližně 0,3 % českého území, veřejnost jejich rozlohu odhaduje na 10 % – a přála by si navíc ještě 3 % divoké přírody na území České republiky. Výsledky zároveň ukazují, že rozšiřování divoké přírody má u nás širokou podporu – počet příznivců rozšiřování je více než dvakrát vyšší než počet odpůrců.“ píše Jan Krajhanzl.

Takže teď by to chtělo sebrat síly a vyrazit se na nějakou u pořádnou divočinu podívat.

Video: Rozkostičkovaný hudební experiment světoznámého Kronos Quartetu.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].