Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Politika, Společnost

Internet je návykový jako výherní automaty. Proč ho neregulujeme?

Turecko-ruská pře • Regulujme internet • Otravná dokonalost • Lék na kyberšikanu • Úsměv vládne světu

Jen na chvilku... • Autor: Milan Jaroš
Jen na chvilku... • Autor: Milan Jaroš

Co se týče boje s teroristickým hnutím IS, největším tématem posledních dní je letecký souboj ruských a tureckých stíhaček. Kdo se bojí, že sestřelení dvou ruských letounů členským státem NATO, tedy událost, která má v poválečné historii jen málo precedentů, vyústí ve skutečně vážný konflikt, může se zatím uklidnit. Rusko od rozhořčených slov doposud nepřešlo k rozhořčeným činům.

Ruský Su-25 v Sýrii na základně Hmeymim • Autor: Profimedia.cz
Ruský Su-25 v Sýrii na základně Hmeymim • Autor: Profimedia.cz

Je ale jisté, že vztahy dvou významných obchodních a strategických partnerů v oblasti Černého moře už nebudou jako dřív. Ruský úřad na ochranu spotřebitele oznámil, že zčistajasna přestala turecká rajčata vyhovovat ruským normám, v ohrožení jsou strategické stavby, které v Turecku Rusko staví, například jaderná elektrárna. Ovšem obě strany se potřebují. Pro Turecko je Rusko druhý nejvýznamnější obchodní partner, Turecko zase je důležitým odběratelem klíčové ruské komodity, zemního plynu a ropy.

Dovozy rajčat přes Černé moře a pohoda ruských turistů v Anatolii ovšem svět příliš zajímat nemusí. Důležité je, že přes silná ruská slova (nejednou padlo slovo “válka”) a turecké odhodlání se neomluvit se sice budování široké mezinárodní koalice proti IS zkomplikovalo, ale nezastavilo. Cesta francouzského prezidenta Hollanda po světě pokračuje. Do bombardování se také s velkou pravděpodobností zapojí Británie.

Regulujeme výherní automaty? Regulujeme alkohol? Regulujeme drogy? A proč neregulujeme internet?Je přece úplně stejně návykový jako všechny zmíněné látky. Taková je aspoň výchozí teze eseje, která se zabývá proměnou prostředí internetu za poslední roky.

Internet je živ reklamou, či lépe řečeno naší pozorností, nebo dokonce jen šancí, že něco na stránce zahlédneme. Proto přibývá stránek, které nás udrží nikoliv kvůli obsahu, ale slouží jen coby přestupní stanice na jinou stránku, která pak slouží jako přestupní stanice na jinou stránku, která pak…

Mark Zuckerberg • Autor: Profimedia.cz
Mark Zuckerberg • Autor: Profimedia.cz

Tenhle model vzhledem k současnému nastavení webového byznysu dává smysl, ale předpokládá, že uživatelé budou ochotni se v podstatě nesmyslného koloběhu účastnit. Stránky jsou proto zcela otevřeně a oslavovaně designovány tak, aby byly návykové podle ozkoušené receptury: spouštěč - akce - mírně obměňující se odměna - osobní zapojení - spouštěč. Málokomu přijde zvláštní, že Facebook nebo Tumblr chtějí, aby si jejich uživatelé vytvořili psychickou závislost na jejich službě.

Možností, jak se bránit, je hodně, ale máloco je proveditelné. Jistě, závislost na sociálních sítích není tak ničivá jako na heroinu. Na první pohled. Esej tak nabízí sebekontrolu, pro niž už máme několik pomocných aplikací (najdete je vždy v přihrádce “produktivita”). Když se ale podíváme na socioekonomický profil jejich uživatelů, zjistíme, že o sebekontrolu dbají takřka výhradně poučení, vzdělaní, orientovaní a často bohatší lidé. Což autor přirovnává k organickému jídlu, které rovněž umožňuje úzké vrstvě lidí elegantně se vyvléct z celospolečenské debaty o dopadech průmyslové produkce jídla.

Je myslitelná vládní regulace? Nejspíš ne, zaprvé je každá regulace nemotorná, za druhé, jak by se kodifikovala v tak unikavém prostoru, jako je “návykovost internetových stránek”? Když takhle autor vyjmenuje několik dalších možností, jak se bránit, položí si řečnickou otázku: Bude to fungovat? A odpoví si: Nejspíš ne.

Můžete si pomyslet, že je to takhle v pořádku, protože jde stejně o úplný nesmysl. Ale pak si vzpomeňte, kolik minut jste strávili na Facebooku, Buzzfeedu, Youtube a Twitteru… i když jste se tam byli jen na chvilku mrknout.

Zajímavou sociologickou sondu přinesl deník New York Times ve svém článku o Finstagramu, tedy fake-Instagramu, tedy falešném Instagramu. Je to ten typ textu, kde mladí dvacátníci zcela seriózně hovoří o tom, jak je vyčerpávající udržovat svůj “oficiální” účet plný perfektních selfie, právě upečených koláčů a krásných mladých lidí pijících prestižní drinky na prestižních místech. Což tedy je extrémně obtížné, protože je to naprostý nesmysl.

A tak si pro úzký okruh svých přátel zařizují (jak jinak) anonymní účet, kde publikují normální selfie, pijí na něm pivo na sedačce a jsou třeba i neučesání. Je to prý intimní. Ani na vteřinu nikoho ze zpovídaných nenapadne, že by zrušili svůj vypiplaný účet, který je stojí tolik stresu, energie a niterné hanby - protože takhle báječný život vlastně nežijí. Naopak jej dál obhospodařují pomocí módních filtrů. Reportérka bohužel zapomněla na konci položit jednu z klíčových otázek dneška: A vám to přijde normální?

Dětská kyberšikana je naopak vážná a rozšířená věc. Jedním z problémů je, že oběti se pohybují v prostředí, kde jsou bezmocné a odsouzené do role pouhého příjemce. Jedním z možných řešení proto podle serveru Quartz je: naučte děti programovat.

V prostoru, nad nímž máte alespoň částečnou vládu, máte také větší chuť vystupovat sebevědoměji a účinněji se bránit. Je však samozřejmě otázka, jak bude vypadat šikana, až budou dokonale umět Javu a C++ i všichni ti zlomyslní spratci, kteří ji provádějí dnes.

Fotografie představují nepřeberný zdroj informací o světě, jeho současnosti i minulosti. Za sto padesát let své existence zachytily téměř všechno. Potíží je, jak z nich cenná a fascinující data získat. Student z Kalifornské univerzity Shiry Ginosar našel jednu ze snadných cest: analyzoval americké středoškolské ročenky, které nabízejí dost unifikovanou sadu obrazů: z anfasu, zblízka, pouze tvář. Pro datovou analýzu ideální. A přišel na nepříliš překvapivou věc, totiž že lidé se na fotografiích usmívají čím dál tím víc. To jsme tak trochu tušili, teď to ovšem máme potvrzené datovou analýzou.

Čím to? Je to tím, že od šedesátých let je na amerických středních školách víc Afroameričanů? Nebo proto, že se fotografie zbavila v průběhu minulého století hávu výjimečnosti, na níž je záhodno se tvářit důstojně? Nebo je za tím firma Kodak, která jako první ve svých reklamách zákazníky přesvědčovala, ať se usmívají? Na to už projekt odpovědi nedává. A nebo… že by byl svět skutečně veselejší!?

Video: Příspěvek k nekončící debatě o tom, zda bychom měli danit nezdravé jídlo a cukr.

Kulturní tip: Zodiac.  Nova Cinema 27.11.2015  21:45.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].