Ruská armáda už po dnešku bude vědět, že létat bez dovolení nad územím NATO má svoji cenu. Po sérii varování sestřelila turecká armáda ruský bojový letoun, který operoval v okolí turecké hranice a podle všeho narušil vzdušný prostor Turecka.
Rusko obratem začalo tvrdit, že letadlo bylo sestřeleno nad Sýrií - ovšem turecká armáda podle CNN Türk zveřejnila záznamy z radarů, které let nad Tureckem potvrzují. Turci a Rusové se liší i ve verzi, jak bylo letadlo zničeno. Podle Turků letěly za ruským strojem dvě stíhačky F-16, z nichž jedna pak ruské letadlo sestřelila. Podle Rusů dostalo ruské letadlo zásah ze země. Každopádně ruský pilot se katapultoval a stejně jako zasažené letadlo dopadl na syrské území.
Naposledy bylo ruské bojové letadlo zachyceno v tureckém vzdušném prostoru 3. října. Turecko tehdy protestovalo u ruské vlády. Další diplomatický střet obou zemí se odehrál minulý týden kvůli tomu, že ruská armáda podle Turecka bombardovala vesnice etnických Turků na severu Sýrie.
Turecko prohlásilo, že Rusko musí podobné operace okamžitě zastavit, protože nemají vojenský význam a pouze při nich umírají civilisté. „Ruské akce nejsou útoky proti teroristům, ale bombardováním civilistů. Proto by mohly vést k vážným následkům,“ stálo v prohlášení tureckého ministerstva zahraničí.
Deník New York Times přinesl v této souvislosti přehled, jaký je zatím důsledek ruských vojenských operací v Sýrii. V okolí největšího severosyrského města Aleppa vládní syrská armáda dlouho ztrácela. Díky ruským náletům na pozice rebelů a Islámského státu získala v okolí Aleppa část území - hlavně na jihu a na východ od města.
Také Islámský stát si ovšem zlepšil pozice. Díky nedávnému protiútoku na rebely dobyl část území na sever od města. IS si také drží kontrolu nad hlavní silnicí vedoucí podél turecké hranice od Aleppa na východ; jde o klíčovou tepnu hlavně z hlediska zásobování celé oblasti.
Boje mezi rebely a syrskou vládní armádou podporovanou ruskými letadly se nyní soustřeďují také na důležité území na sever od města Hama. Rozsáhlé území směrem k Aleppu zatím rebelové navzdory ruským náletům úspěšně drží.
S blížící se premiérou sedmého dílu Hvězdných válek přibývá textů, které jeden z největších popkulturních fenoménů reflektují. Pod názvem Návrat Star Wars: říše zla v šatech Jediů? se o to pokusil i Peter Conrad, profesor literatury z Oxfordu a autor téměř dvacítky knih pojednávajících například o opeře nebo Alfredu Hitchcockovi.
Vzpomíná, jak v roce 1977 viděl v kině plném nadšených fanoušků první díl, ale ty další si již odpustil. K sérii George Lucase se vrátil až nyní, na souborném vydání všech šesti dosavadních částí, a v textu otištěném na serveru deníku The Guardian se pokouší zachytit, jak se do série otiskovaly dějiny, společnost i vývoj technologií - a jak naopak nás ovlivnily Hvězdné války.
Zřejmě zcela nepřekvapí, že v prvních třech natočených dílech se ve válce mezi Impériem a povstalci podle Conrada odrážel bipolární svět a jeho konflikty, zatímco tři novější snímky ukazují spíše vnitropolitický vývoj, jímž si procházely (a procházejí) Spojené státy, tedy zejména napětí mezi silou demokracie a mocí velkých korporací. Stejně tak filmy řešily a řeší otázku umělé inteligence, kyborgů a robotiky; a kladou tradiční otázky, v čem spočívá lidskost a jak ji lze definovat.
Nezajímavější však je, když autor píše, jak Star Wars kopírují (a ovlivňují) společenské nálady a chování. Konstatuje, že Hvězdné války nás provázejí od kolébky do hrobu, a to doslova. Mimina mají dnes na sobě oblečky s mistrem Yodou a nápisem „Krmit ty musíš mě“; na druhé straně je fanoušek, který umíral na rakovinu a jehož posledním přáním bylo ještě vidět nejnovější díl.
Conrad v téhle souvislosti připomíná, že Hvězdné války zahájily éru, kdy naše civilizace „dětinští“. Jestliže jiné filmy té doby (Taxikář, Pohled společnosti Parallax) ukazovaly politická či společenská dramata, tady se divákům nabízel útěk, hédonismus a přitažlivá pop mytologie.
Ani tohle nové náboženství už ale dnes, ve věku vrcholného konzumerismu a lásky k novým technologiím, nestačí, uzavírá Conrad pojednání. Je třeba ho materializovat. Skutečným příchodem sedmého dílu tak byl konec září, kdy v rámci “Force Friday” dorazila do obchodů aktuální porce hraček, oblečení a dalšího merchandisingu.
„Hvězdné války jsou neodolatelně přitažlivé, protože nasytí každou naši morální slabost,“ končí autor svůj text, který může ve zdejším prostředí mít ještě jeden bonus. Jako ukázka, jak zábavně, a přitom seriózně a se dá psát o pop kultuře, a důkaz, že tato sféra není zapovězena akademikům.
V Hamburku byl v pondělí pohřben bývalý kancléř Helmut Schmidt, který před dvěma týdny zemřel ve věku 96 let. Smuteční řeči pronesli Angela Merkelová, Henry Kissinger a Olaf Scholz, my však přiblížíme nekrolog šéfa německé sociální demokracie Sigmara Gabriela, který o svém legendárním předchůdci napsal do týdeníku Die Zeit a vystihl v něm Schmidtův odkaz pro další generace politiků:
„Co se děje ve světě? Co toto dění znamená pro Evropu? Co z toho plyne pro Německo? A až potom: Co má tedy dělat sociální demokracie? V tomto pořadí kladl své otázky; ve středu pozornosti stále držel zájem Evropy a její integrace. Tahle kontinuita myšlení z něj do poslední chvíle v očích mladších lidí dělala významného vykladače světa,“ píše současný německý ministr hospodářství. Za velké Schmidtovy odkazy považuje i neustále hledání spojenectví s Francií, všem konkrétním neshodám navzdory.
Schmidt rovněž varoval, že Německo nesmí být příliš viditelným lídrem v Evropě, protože to odradí ostatní státy, které nikdy nezapomenou nacistické zločiny. „Příliš viditelná vůdčí role Německa způsobí oslabení evropské solidarity ze strany ostatních evropských zemí. V těchto dnech jsem na toto varování (v souvislosti s uprchlickou krizí, pozn. red.) musel často myslet,“ říká Gabriel. Schmidt, německý kancléř v letech 1974 až 1982, mu prý při posledním setkání řekl nezvykle empatická slova: „Vaše generace politiků to má těžší, než jsme to měli my.“
Život umělců nebyl nikdy snadný a podle mnohých z nich ani jiný být nemůže - bez pořádného utrpení prostě nenapíšete poctivou báseň. Je ovšem možné se na problém podívat trochu přízemněji. To udělali výzkumníci z Goldsmithovy univerzity v Londýně. A došli k tomu, že přinejmenším v Británii je kariéra v umělecké branži těžko myslitelná, pokud nemáte za zády rodiče, kteří za vás ve skromných počátcích zaplatí nájem nebo koupí kabát té značky, kterou je zrovna nezbytné nosit. Jinými slovy: umění se ve stále větší míře stává výsadou lidí ze středních a vyšších vrstev.
Po začínajícím umělci se často žádá práce zadarmo a startovací platy jsou příliš nízké na to, aby člověk vyžil. Všechno komplikuje fakt, že Londýn je možná nejdražší město na světě. Ale taky možná nejkulturnější, takže pro aspirující kreativce není zbytí, než se tam přestěhovat nebo v něm zůstat. Jenže kdo nemá aspoň trochu movité rodiče, má často trochu smůlu.
Levicový deník The Guardian říká, že mizení sociálního státu také znamená mizení britské kultury, jak ji známe z poválečných let. Její páteř často tvořili lidé z dělnického prostředí, kterým se po válce otevřely dosud neexistující cesty. Při vší úctě k upadajícímu impériu, popkultura byla jeho hlavní vývozní komoditou. A nebylo to tak špatné.
Labourističtí stínoví ministři tak dští síru na aktuálního šéfa britských financí, konzervativce George Osbourna, který plánuje stipendia a státní podporu umění seškrtat. Než se jim podaří ho sesadit, lze kreativním, leč chudým Britům doporučit asi jediné: zkuste to v Manchesteru. Není tam draho a je to možná zajímavější místo než Londýn.
Video: Co dělají fotbaloví brankáři špatně a jak se z toho můžeme poučit.
Kulturní tip:Pravidla lži, ČT 2 dnes ve 22:15. Psychologické drama z prostředí terapeutické komunity.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
