2017: prezident Trump, prezidentka Le Penová, prezident Putin

Slovutný autor pochmurných komentářů ve Financial Times Gideon Rachman publikoval další neútěšný text, který začíná větou: „Mám noční můru z roku 2017: prezident Trump, prezidentka Le Penová, prezident Putin.“

Útěšně sice pokračuje, že většina nočních můr se nevyplní, nicméně bláhový je ten, kdo si myslí, že Trumpovo zvolení je nemožné. Rachmana překvapilo, že většina amerických analytiků si vůbec tuto možnost nepřipouští, přestože Trump dnes vede podle průzkumů v klíčových státech jako Iowa, New Hampshire a Jižní Karolína.

A nic na tom nemění ani jeho otevřeně rasistické a pobuřující výroky na adresu Mexičanů, muslimů, handicapovaných lidí či žen. Demokraté se těší, že když v primárkách vyhraje Trump, jejich kandidátka Hillary Clinton bude mít vítězství prakticky jisté. Jenže Rachman upozorňuje, že poslední průzkum favorizuje Trumpa o pět procent před Clintonovou.

Nástup politické extremismu však není jen záležitostí Ameriky či Francie. V Polsku a Maďarsku už takové vlády mají, nacionalistické strany jsou na vzestupu ve Skotsku a Katalánsku a ohrožují přežití Británie i Španělska. Pocit krize sílí v Německu, strany z okraje politického spektra dnes vládnou v Řecku a Portugalsku.

Co se to děje? Rachman tvrdí, že příčiny jsou tři: nárůst ekonomické nejistoty (po finanční krizi), reakce na imigraci a strach z terorismu, a nakonec ústup tradičních médií. Ten poslední argument je nejzajímavější.  V Americe, Německu či Francii je častý argument, že tradiční média „lžou“ a jsou v souvislosti s imigranty politicky korektní, čímž zakrývají podstatu problémů.

Příchod sociálních médií nabízí alternativu pro ty Američany, kteří věří, že prezident Obama je utajený muslim, konspirativní teorie bují na internetu po celé Evropě. Rachman cituje bývalého senátora Daniela Moynihana, který řekl: „Každý má právo na vlastní názor, ale už ne na vlastní fakta.“ Jenže v éře sociálních médii to už neplatí, píše Rachman. V takové atmosféře pak bují extremismus.

Nedělní dohoda Evropské unie s Tureckem, která má za cíl snížit počet uprchlíků přicházejících do Evropy, začíná fungovat v praxi. Turecká policie v pondělí při zátahu v přístavu, odkud běženci vyplouvají směrem k řeckému ostrovu Lesbos, zabránila v plavbě třinácti stům Syřanů, Iráčanů, Afgháncům a Íráncům. Převezla je do detenčního centra a zatkla také několik pašeráků. „Je to ilegální a naprosto nesvědomité,“ reagovala lidsko-právní organizace Amnesty International. Je zřejmé, že snaha snížit počty uprchlíků bude nehezká - a mnohdy za hranou mezinárodních konvencí.

Podle zmíněné nedělní dohody Turecko od evropských zemí dostane tři miliardy eur na lepší péči o více než dva miliony syrských uprchlíků, kteří v Turecku žijí. Dále se Turci zavázali bránit odchodu uprchlíků přes hranice EU; výměnou za to bude rychleji zrušena vízová povinnost při cestách jejích občanů do EU a otevřou se nové kapitoly v přístupových jednání Turecka do EU.

Za třiačtyřicet let, co vychází, se z kalendáře italského výrobce automobilových pneumatik Pirelli stalo to, co bývá označováno slovem ikonický. Prestižní záležitost zejména pro módní svět, o účast na níž se pere řada profesionálů od modelek po fotografy. Přitom se ale každý rok opakoval podobný koncept. Dvanáct supermodelek nafocených ve studiu, v přírodě nebo někde v „exotické lokaci“  - jako jsou  kupříkladu brazilské slumy, jejichž obyvatelé by s touto charakteristikou zřejmě nesouhlasili. Zejména v posledních letech pak kalendář předkládal hlavně jeden typ ženské krásy – mladé, vysoké, velmi štíhlé ženy.

Letos ale tento zvyk docela zásadně narušuje fotografka Annie Leibovitz. Po modelce sáhla jen jednou (Natalie Vodianova), ostatní měsíce zaplnily  umělkyně (režisérka Ava DuVernay) a sportovkyně (tenistka Serena Williams), ale také aktivistky či sběratelky umění. Až na výjimky jsou všechny oblečené a téměř žádná nesplňuje „pirelliovské“ standardy krásy. Jak říká Leibovitz, v kalendáři jsou nikoliv proto, jak vypadají, ale čeho ve svých profesích dosáhly.

A pak má letošní Pirelli ještě jednu ingredienci, kterou obvykle nemívá – humor. Komička Amy Schumer je společně se Serenou Williams jedna ze dvou žen, které se v sestavě objevily pouze ve spodním prádle, ale její fotka má ironický podtext. Jen v kalhotkách, s nevyretušovaným břichem, a s kelímkem kávy v ruce a mírně zmateným výrazem působí dojmem, že jen ona nepochopila, že tentokrát není třeba se pro Pirelli svlékat. Komentář v deníku Guardian k tomu dodává ještě několik další možností, jak její nahotu číst: počínaje tím, zda o herečce budeme  mluvit jako o „reálné“ jen kvůli tomu, že vidíme její tělo, které nesplňuje limity showbyznysové krásy.

Zahnutému žlutému ovoci hrozí bezprostřední nebezpečí. Což vlastně není ta správná formulace: je prý jen otázkou času, kdy z našeho světa oblíbené plody, ležící po kilogramech na pultech obchodů, zmizí. Že v jižní Asii, na Blízkém východě, v Africe a Austrálii se už zhruba padesát let pomalu šíří plísňovité choroby, která ovocné stromy zabíjí, je relativně známá věc. Vědci však nyní porovnali genetickou informaci vražedných hub ze všech zmíněných míst a zjistili, že je to ten samý kmen. Čili planetou se pomalu šíří jeden velmi úspěšný parazit a nedaří se ho zastavit. Nebo se to alespoň doposud nepodařilo.

Svět tone v banánové nevědomosti především proto, že zkáza - Tchaj-wan kdysi vyvážel stovky tisíc tun banánů, Dnes nemá na export prakticky nic – zatím neprobíhá v místech, odkud pochází šedesát procent světového žlutého exportu, totiž ve střední a Jižní Americe. Vezmeme-li však v potaz, s jakou snadností houba zvaná Tropical Race 4 přeskakuje oceány a kontinenty, je prý jen otázkou času, než přeskočí i na americký kontinent. Pak se budou stát na banány zase fronty.

Což je ještě velmi luxusní starost. My můžeme koneckonců banány nahradit mangem, avokádem, li-či, ananasem, ti výstřednější mohou zkusit i broskev, jablko nebo hrušku. Americké banány sice vládnou světovým trhům, ale v Jižní a Střední Americe jde na export pouze necelá pětina tamní produkce. Zbytek obíhá v lokálních ekonomikách, je důležitým zdrojem příjmů a v důsledku jednou z klíčových potravin. To jsou podstatnější starosti než nedostatek banana splitů.

Video: Zbývající rebelové z Revolučních ozbrojených síl Kolumbie se odmítají vzdát.

A ještě: F***** FÜR DEN F*****    Aneb co doporučují němečtí baviči v klipu nejen diktátorům, ale vlastně všem politikům v těžkých a temných dobách. Text pod klipem vyzývá k solidaritě s uprchlíky a k podpoře neziskovky, jež pomáhá bojovat s AIDS.

https://www.youtube.com/watch?v=uDQ-w1dfG-Q

Kulturní tip: Rabínův kocour. ČT art 1.12.2015  22:50. Film podle slavného komiksového románu, jehož děj se odehrává ve 20. letech minulého století v Alžíru. Rabín Sfar žije se svou dcerou Zlabyí, hlučným papouškem a darebáckým kocourem, který ovládá lidskou řeč.