Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Merkelová, Nečas a evropské střípky

Pro úterní Radiožurnál – ještě předtím, než se konala přednáška kancléřky Angely Merkelové – jsem napsal tuto poznámku:

Německá kancléřka Angela Merkelová, která právě navštívila Prahu, je částí českých médií představována jako umanutá fanynka společné evropské měny, která udělá vše proto, aby euro zmítané krizí nezaniklo.

Skutečnost je o dost jiná. Kancléřka sice před rokem řekla, že udělá vše proto, aby euro nezaniklo. Taktéž Merkelová opakuje, že i případný odchod ekonomicky nepříliš významného Řecka by mohl mít nepředvídatelné důsledky a je třeba mu zabránit stůj co stůj. Ve skutečnosti je od začátku eurokrize přístup Merkelové váhavý, nejednoznačný, zmatený, opožděný a pomalý, vystrašený z domácí politické opozice. Kancléřka je možná nejmocnější ženou Evropy, ale v obtížných chvílích pro Evropu neposkytuje statečnou a přesvědčivou vizi ani silné vedení.

Lokální řecká krize se díky tomuto váhavému přístupu za dva roky přetavila v krizi systémovou. Kancléřka sama byla u všech těch desítek summitů, které za poslední dva roky proběhly a vždy nabídly jen něco polovičatého a opožděného. Situace v eurozóně se obrátila k lepšímu teprve na konci loňského roku, kdy sebrala odvahu k razantním opatřením Evropská centrální banka a poskytla komerčním bankám v eurosystému gigantické dávky levných peněz.

Ani to však asi stačit nebude, a proto eurozóna navyšuje kapacitu obou záchranných valů. Kancléřka je ale opět velmi opatrná a analytici si už všimli, že pod jejím vedením budou valy navýšeny i nenavýšeny zároveň, respektive budou navýšeny nepřehledně a postupně.

Kancléřka prosadila fiskální kompakt. Ten ale krizi eurozóny vůbec nevyřeší, protože míří pouze na jednu z mnoha příčin krize, a to jsou státní rozpočty. O obchodních nerovnováhách a soukromých bublinách ani slovo. Věc zcela jiná je, zda se k tzv. fiskálnímu kompaktu měla připojit Česká republika. Odpověď je ano, protože sami máme vládu rozpočtové odpovědnosti, která chce zavést fiskální ústavu i rozpočtovou radu.

Mnohem důležitější je, jestli Merkelová nabídne časem měnové unii i to, co tato k životaschopnosti opravdu potřebuje: tedy kromě společné centrální banky také společný dluhopis, zárodečné společné daně a zárodek společného ministerstva financí. V tomto ohledu byl klíčový rozhovor, který v rámci fóra v Davosu poskytla Merkelová deníku Süddeutsche Zeitung. Tehdy pravila, že Evropa potřebuje kromě větší vzájemné kontroly rozpočtů diskutovat také o politické odpovědi na krizi. O politické unii, federaci, druhé komoře Evropského parlamentu. Tohle je totiž to opravdu důležité, i když to ještě potrvá, a opravdu důležité je, aby na to Česká republika měla prodiskutovaný názor. A ta ho bohužel nemá.

K tomu všemu ještě mírná aktualizace. V Praze kancléřka potvrdila své přesvědčení, že Evropa bude předávat více pravomocí na unijní či evropskou úroveň, ale jen v těch oblastech, kde to Evropa dokáže lépe než nižší úroveň (všimněme si, jak Merkelová používá výraz Evropa nebo Unie, a to tam, kde se v českém diskurzu používá výraz „Brusel“ a „do Bruselu“). Podle kancléřky bude celý proces trvat desítky let.

Ano, jistě půjde o dlouhodobý proces, ale v tom je právě slabina kancléřky. Neměla by představit nějakou konkrétnější vizi toho, jak by měl proces probíhat? Bude se integrace dít historickým samopohybem, nebo ji budou politici urychlovat? Aby ten samopohyb ale netrval tak dlouho, že mezitím vypadne ze hry Španělsko… Člověku znovu vytane na mysli Sikorského výzva, aby se Německo aktivněji chopilo své historické úlohy.

Co se Petra Nečase týče, pobavilo mne, jak se chlubil tím, že kritéria kompaktu splníme. V tom případě člověk opravdu nechápe, proč nejsme „uvnitř“. Budeme-li chtít oponovat, je lepší být slyšet zevnitř.

O tom, jak se z hlediska ECB obtížně nastavuje měnová politika, je tento docela dobrý text z pera Jeffa Blacka na serveru Bloomberg. Na jihu Evropy recese a pokles cen, v Německu vyšší inflace, než jsou Němci zvyklí.

Z ekonomického pohledu je to ale správně. Takto může eurozóna postupně ztlumit nerovnováhy na únosnější úroveň: vyšší mzdy v Německu, mzdová deflace na Jihu. Potíž je pouze v tom, zda to budou Němci politicky akceptovat. Jenže razantní zvyšování mezd si přece vymáhají německé odbory na jednáních se zaměstnavateli a vládou.

Prezidentský kandidát François Hollande utlumil své výhrady proti fiskálnímu kompaktu. Teď chce už jen dodat důraz na nové instrumenty v oblasti růstových stimulů. Na nové rozvojové projekty by měla Evropa vydávat nové dluhopisy.

Další Audit Jana Macháčka bude až v úterý 10. dubna.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].